FFko - Rosťa - Rosmag(∙Ŧ∙)
Inu, co o sobě říci...
Začal jsem pařit...fůů to už si asi nepamatuju. Myslím, že to bylo tak ve druháku na střední. Pokud si dobře vzpomínám, tak několik mých prvních postav byli elfové hraničáři či bojovníci a většina se jmenovala Rosmag (jeden se však jmenoval "Hububu", abych se lépe pamatoval a vyslovoval svému krollskému společníku - což mi PJ ani kroll nedovolili a doposud jsem jim to nezapomenul:-P). Dost často se ze začátku stávalo, že jsme pařili s Dastym sami dva (střídali jsme se v PJování), bo jiní kníři chyběli, nebo prostě nebyli nablízku, když se nám chtělo pařit (např. uprostřed hodiny dějepisu...no, dobře, asi jsme to až tak nepřeháněli:-D). To bylo období klasického dračáku, tuším 1.6, možná 1.5.
No, a pak to přišlo. Pořídili jsme si DrD+ a vytvořili jsme si první "pořádné" postavy s podrobnou historií a psychickými vlastnostmi. To už jsme byli celkem ustálená sestava nás pěti knírů (občas samozřejmě někdo chyběl či odjel na nějaký čas do teplých krajin, nebo naopak se někdo přidal jako NPC či zástupce). Má první postava v DrD+ byl horský trpaslík Garditt Gurnisson Grim (obvykle však nazývaný pouze Garditt Grim). Jeho hlavními vlastnostmi byla síla a vůle, vlastně to (hlavně ke konci) byl takový nezničitelný stroj na zabíjení (Adam mu občas říkal plechovka kvůli jeho předposlední zbroji). Dost jsme měli naše postavy zidealizované a v kombinaci s našimi úpravami a exponenciálními tabulkami si zranění, které by jiným ubralo až 500 životů, ani nezapisoval do tabulky, neboť bylo na něj příliš malé, byl schopen uzvednout asi osm tun, uběhnout 250 km sprintem rychlostí asi 280 km/h, aniž by se příliš zapotil, apod. Nejlépe to vystihla asi Dastyho hláška po tom, co jsem chtěl, ať popíše pocity své postavy:
~ Ilias (Dastyho postava) se rozhlédl po jeskyni, jejíž zem byla poseta roztrhanými mrtvolami nejroztodivnějších příšer a nestvůr a Dasty řekl: "No... jsem naplněn pocitem, že je tady Garditt." ~
Ačkoli se nám všem Garditt zdál nezničitelný, Dasty (tehdá hlavní PJ) se jednou pochlapil se svými draky - vlastně to bylo teprv štěně draka - a novým typem hodu na ZZ plamene: k20+ (nebo to bylo 2k20+? už nevím:-)). Tehdá jsem přišel o svoju kovovou zbroj a zjistil jsem, že kov s teplotou tání nižší než 10 000°C není úplně ideální matroš na zbroj. Vlastně...abych řekl pravdu, nepřišel jsem o ni, ale naopak jsem ji získal až na kůži. Jediná záchrana byl tehdy Ilias, jenž Garditta okamžitě zmrazil (což mu samozřejmě ubralo příslušné množství HP) a zmražený kov z něj strhávali. Jó, tehdy Garditt přišel o vše...ztratil svou oblíbenou zbroj, snad i zbraně, pokud si vzpomínám, přišli jsme o poníky se všemi zásobami, bo spadli do lávové řeky...no, ale to nejhorší, proč Garditt na dlouhý čas ztratil řeč... ... ... přišel o svůj knír! S trochou štěstí se podařilo zachránit z draka aspoň jeho tlapa, ze které si pak udělal novou zbroj a už ho skutečně nikdy nikdo neviděl bez zbroje (otázky typu - jak chodil na záchod nechme v stranou, avšak i to měl vyřešené bez zbytečných zápachů).
No, abych to zestručnil, poté, co nám bohové nabídli možnost stát se něčím jako oni - všichni kromě Iliase poslušně odmítli - jsme naše postavy zanechali svým osudům a dosud vyčišťují svět od zbytků skřetů a podobných ohav.
Zde si můžete přečíst historii Garditta Grima před započetím paření.
Druhá postava - ta za niž hraju nyní - je Quentimo da Fagas - nebudu o něm říkat mnoho, neboť ještě to není pro všechny mé spolukníry zveřejnitelné:-)
Je to malý, celkem nešikovný prcek, který se rozhodl, že se stane theurgem poté, co se dozvěděl, že existuje něco jako magie. Na vlastní pěst začal studovat něco navíc, neboť běžná školní výuka byla pro něho strašně nudná a jednoduchá. Byl pravidelně šikanován svými spolužáky, neboť byl prostě šprt - to až do doby, kdy nepomohl v písemce nejhoršímu zlořádovi a největšímu rváči na škole - Darenovi. Ten se pak rozhodl, že ho bude chránit a když se spolužáci rozhodli, že Quenta zas ze srandy zmlátí, tak jim dal takovou nakládačku, že na to do smrti nezapoměli :-P:-P:-P No, a tak začal příběh Quenta a Darena - Daren ho učil všelijaké dovednosti v lese (většinou se Quent však věnoval víc naslouchání ptáků a stromu, než rybolovu, stavění přístřešků a různých vylepšovátek, což mu stejně moc nešlo) a Quent mu zase pomáhal ve škole (dalo-li se mu vůbec nějak pomoct - spíš za něho psal domácí úkoly a písemky - nejtěžší na tom všem bylo naučit se jeho škrabopis!). Jo, teď si vzpomínám, jednou v lese potkali druidy...to byla pořádná prča:-) Hlavně, když Daren doposud nevěří na magii, ani když prošel portálem:-D
Jednoho dne se však Quent rozhodl vyzkoušet ve své theurgické výuce něco, co bylo příliš neuvážené - chtěl ovládnout démona. Leč s jeho naprosto nedostatečnou vůli byl naopak ovládnut on sám, démon s pomocí jeho těla ukradl obrovský rodinný majetek, snad někoho po cestě i zabil a utíkal pryč na kradeném koni. Daren, spatřiv utíkajícího Quenta pronásledovaného strážnými, rozhodl se, že zjistí, co se to děje a půjde Quentovi na pomoc. Quent mezitím prováděl souboje s naprosto nemožným cílem - přemoci démona a dostat nazpátek své tělo. Zachránili ho až druidové v lese, kteří se opět objevili (a Daren, tam tuším taky hrál nějakou roli:-) ). No, vrátit se domů však už nemohli, a tak se vydali vstříc dobrodružství - podrobnější historii najdete v sekci "Kníři 2 / Příběh".
Teď jsem si všiml, že jsem psal spíš o svých postavách, než o sobě...no, nevadí, jindy :-)
Na závěr bych ještě dodal hlášky, leč ty má u sebe Skautka, tož možná taky jindy :-)
∙Ŧ∙