11 Pasák
„Takže. Na oplátku za moji pomoc po vás chci pomoc s pár chlápkama, co mi jen komplikujou život.“
„Kolik?“ Zajímal se Daren
„Dva.“ Od Darena se ozvalo odfrknutí.
„A o koho jde?“ Ptal se Quent se zájmem. Kdo by mohl být nepříjemný na tuto milou ženu, pomyslel si.
„Můj pasák má takové dvě gorily, které mě hlídají. Nejde jim utéct, už jsem to několikrát zkoušela, ale vždy mě vyčmuchali a dovlekli zpět. Do pekla s nima.“ Povzdechla si.
„Jde o jednoho hádka a jednoho zobana, jak jim začala po Quentově vzoru přezdívat.“ Byla už oblečená „Dáte si něco na snídani?“
„Uff, pivo….“ Povzdechl si Daren a posadil se na posteli. Zvedl ze země opasek se zbraněmi. Meč podal Quentovi, který si ho trochu nelibě prohlédl a dýku si strčil za opasek.
Pak se mrknul do kapes mrtvému námořníkovi. Spokojeně si vzal několik mincí a vstal. Quent ho pohoršen sledoval.
„Pojďme na tu snídani.“ Usmál se na Quenta. „Tomu už k ničemu nebudou,“ řekl možná trochu omluvně a vyrazil ze dveří.
Po snídani vyrazili z hospůdky směrem do centra. Po pár uličkách se Eleanor otočila.
„Ten hadí muž je sakra rychlý, ale je blbý, kdežto ten zoban je i vychcaný. Dejte si bacha.“ Mluvila hlavně k Darenovi, který ji včera už nejspíš neslyšel. Pak se otočila a zamířila do nenápadných dveří.
Za stolem v jinak skoro prázdné místnosti seděl zavalitý muž, velmi malého vzrůstu. Vypadal trochu jako hobit. Darenovi byl už od pohledu nesympatický.
„Zbili mě, Gente, zacházeli se mnou fakt hrozně!“ a vyděšeně skočila přes stůl za pasákem a jakoby se u něj schovala.
Quent vykročil směrem k pasákovi „Ale to je přece normální, kdyby člověk nemohl být na tady tyhle trochu tvrdší, koho by to pak bavilo? Určitě se nějak domluvíme,“ a s těmi slovy přistoupil k pultu a v ruce mu blýskl stříbrňák.
„Vidíš Eleanor,“ začal mírným tónem s hlavou otočenou směrem k elfce hovořit pasák, „ tihle pánové rozumí obchodu. S takovýma se dá vždy domluvit…“ dál se však nedostal, neboť Quent nenapřáhl ruku se stříbrňákem, ale s mečem a zkusil pasáka vyšachovat, ten však bleskurychle uhnul, což však nebyl nejlepší nápad, neboť Eleanor už měla v ruce dýku a bodla ji pasákovi do zad. Jeho reakce ho však zachránila jisté smrti, takže když sebou škubnul na stranu, rozřízla mu Eleanor jen vrstvu svalů na zádech.
Daren se postavil mezi pasáka a Quenta a v ruce dýku, pokynul bližšímu zobanovi a s úsměvem pronesl:
„Tak se ukaž ty zobatá příšero.“ A s těmi slovy už kryl jeho rozzuřený výpad.
Hadí muž po něm skočil, ale Daren uhnul a ten kolem něj jen klopýtl směrem ke Quentovi
Mezitím Eleanor doslova přišpendlilaruku zmítajícího se pasáka k pultu a Quent mu ji svým mečem téměř elegantně uřízl. Tento pohled však Quent nevydržel a musel se otočit, aby nepozvracel stůl před sebou.
„Ty hajzle!“ vykřikl Daren, když mu drápy zobana roztrhly kůži bundy a zasáhly ho do ruky. Nečekal na nic a bodl zobanovi svoji dýku rovnou do břicha. Když se otočil, viděl, jak hadí muž doráží na Quenta, ale než k němu doběhl, Eleanořina dýka se mu zabodla do krku. Stačil však ještě dát zvracejícímu Quentovi pořádnou ránu do hlavy. Ten se skácel k zemi.
Když se Daren rozhlédl, neviděl nikoho dalšího. Pomohl rozechvělému Quentovi na nohy, ten se však opět odvrátil a zvracel. Daren si vzal velký nůž, který měl u sebe hadí muž, a když jeho pohled zavadil o pasáka, usmál se. Lehce se přenesl přes pult a udivená Eleanor sledovala, jak si jeho plášť spokojeně přehazuje přes ramena. Byl mu však krátký, vypadal jen jako nepovedená pelerína. To však Darenovi očividně nevadilo.
Quent se rozhodně nedíval na to, co bylo kolem stolu, a zeptal se jen:
„Co teď?“
„Jdem se najíst a pak se uvidí,“ ozvala se vedle něj Darenova odpověď. Pobledlý Quent se na něj usmál a přikývl.
Eleanor se na ně podívala. „Typický řezník. Jen o jídle se baví, ale rozumnou konverzaci u něj nehledejte.“ Pak pokrčila rameny, a dohnala je. „Ale úplně blbý není. Taky mi po té prácičce vyhládlo, chlapáci.“