Kapitola 8. Qualme Nauro
„Jak jsme na tom s přípravami?“
„Vše jde podle plánu veličenstvo.Žoldáci se stahují do všech větších měst kde se cvičí.Vše tak jak jste přikázal.“ Oznámil sluha.
„Výborně. Zavolej písaře a hned dva, ať se ihned dostaví do jídelny.“ Rozkázal král a sluha s úklonou odběhl.
Za chvilku se ve dveřích objevili čtyři muži. Dva nesli podstavce a další dva měli v rukou kalamáře,husí brka a svitky. Uklonili se a připravili vše ke psaní.
„Napíšete to co budu diktovat. Budou to dva dopisy takže jen jeden pro každého.“ Oznámil jednoduše situaci král a začal diktovat:
„Já, Johanes Gőren král Redenburgský, tímto listem nařizuji následující.Všem mechanikům, magistrům technikům a stavitelům lodí, aby začali vymýšlet nové a lepší technologie obléhacích strojů,lodí a posléze je začali vyrábět pokud se prokáže, že jsou lepší než předchozí.
Dále všem mágusům,magám,theurgům a theurgé. Spojte své vědomosti ve prospěch krále a Redenburgu a připravujte sebe i své novice do těžkých časů které jsou nezbytně nutné.Král Redenburgský vás povolá, aby jste sloužili nejvyšší pravdě a lásce a pro dobro své země a svého lidu.
Všem kněžím, pätrům, mnichům i jáhnům. Král Vás nabádá k velkým a častým modlitbám k naším bohům za království a náš lid, aby byl zachráněn před zkázou celého světa.
Všem lordům,plukovníkům a kondotiérům. Svolejte městskou domobranu a začněte s výcvikem. Žoldákům nabídněte solidní plat a dejte jim také výcvik.Veškeré městské kovárny ať kovají zbroje a zbraně. Sklady ať se naplní jídlem a proviantem. Medici ať si připraví obvazy,léčivé masti a bylinky.
Spěchejte není času na zbyt. Období zkoušek se blíží.Musíme být připraveni.“
„Toto přepište a dejte mému komornému on je pošle.A nyní druhý dopis:“
„Králi Friderichovi II. Králi Wedskému.
Buď zdráv. Jak se vyvíjí situace ve Wedu?
V Redenburgu zatím vše v naprostém pořádku. Nikdo zatím netuší o co jde a tak to také dlouho zůstane.
Odepiš co nejdřív.Zasílám také plán našeho království kde jsou vyznačeny nepřátelské osady.
S pozdravem Johanes.“
„Tak to bychom měli. Ať poslové ihned vyrazí a ať se nikde nezdržují.“
S těmi slovy propustil písaře a opět se ponořil do hlubokého přemýšlení, až po chvíli začal chrápat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Byli druhý den na cestě. Jakmile jim Őlin řekl co se stalo neváhali a téměř okamžitě vyrazili do města. Gun s pomocí zlodějského cechu zjistil, že se nějací tři borci snažili místnímu mágovi prodat nějaké cetky a přitom se vyptávali na magii v drahokamech.
Toho se Iriel okamžitě chytil a snažil se najít drahokam alespoň přibližný směr pomocí duševního světa. Hledal dlouho a jakmile se probral z transu tak řekl:
„Na sever poté na západ a stále po cestě.“ To bylo jediné poté nemohl ani mluvit.
„Necháme ho tady?“ navrhl Gun
„Tož to je pěkná blbost. Vezmem nějakého poňa a cestů sa nám zbrchá.Tady je nám naprd kózelník.“
„Zde máte dar od boha Mustafy“ řekl Őlin a podal jim pět flakónků s čirou tekutinou.
„To je svěcená voda, řekl jsem si že se vám může hodit.“ Usmál se a vytáhl z kapsy další flakónek který otevřel, namočil do něj tři prsty a pokropil Iriela a udělal znamení Mustafy. Iriel sebou hned cukl vypadal mnohem živěji než předtím.
„Nyní jeďte dobří lidé. Nechť vás bůh provází“ rozloučil se s nimi a oni vyrazili za zloději drahokamu.
Stopy ve sněhu byli ještě dobře viditelné.Hon o čas začal.
Po dvou dnech jízdy narazili na dědu a vedle něho byl v příkopě vůz.
„Pánové! Šlechetní pánové.Prosííím. Pomožte.. starému pánovi s jeho vozzzem.“ Řekl děda s třesoucí se hlasem.
Podívali se na sebe a pak Garditt seskočil.
„Nu což šak to bude jen chvilenka. Jak je to těžké stařečku?“ zeptal se slušně.
„Tož ani moč neee ale asi to ssám nedáte.“
„Ale tož nebojsa dědu já si s tím poráádim“ řekl s úsměvem Garditt a chytil vůz. Šlo to velmi těžce a nakonec přispěchal na pomoc i Gun. Iriel se jen oslabeně díval z poníka. Ještě nebyl schopen fyzické námahy ale psychicky byl již na to výborně.
Po chvilce stál vůz na všech kolech a jako zázrakem se kolům nic nestalo.
„A jak sa vám to přihodilo dědo?“ zjišťoval Garditt.
„Tož jel jsem v poklidu s jídlem a tu najednou přede mnou tři jezdci v černém. Vůbec jsem si jich nevšiml a koni také ne. Lekl jsem sa jak sviňa a koni taky. Tož to strhli do příkopu a jeden sa vymanil. Teď to budu muset dojet na jednom.Ale i přesto vám děkuji pánové“ řekl děda.
„Tož rádo sa stalo dědo.“ Řekl vesele Garditt a již se otáčel zpět když tu ho děda chytil a zašeptal.
„Jakmile budete v nouzi tak zatrubte a já vám dojdu na pomoc. Ale jedině tehdy bude-li vám hrozit smrtelné nebezpečí.“ Podal Gardittovi na první vzhled velmi obyčejný roh. Ale jestli ten děda nelhal měl vynikající moc.
„Díky“ řekl Garditt a pověsil si roh za opasek.
„Ne já děkuji vám dobří poutníci.“
Rozloučili se a vydali se dál na pronásledování. Stopy byli čerstvé a bylo na nich poznat, že příliš nespěchají, takže z náskoku dvou dní nemuselo být nakonec nic.
„S takým tempem je rychle doženem“ zaradoval se Garditt.
Dorazili do vesničky.Zeptali se jen na tři muže v černém a když dostali odpověď , že jeli na sever tak neváhali a pokračovali.
Stopy je zavedli na setu která mizela v dáli mezi horami. Narazili na ceduli na které stálo:
„Všem kterým je život milí, vyhněte se Černému skalisku a Šedému také. Nevzdalujte se z cesty a jeďte co nejrychleji to půjde.“
„Ale nějaké blbé kecy“ odfrkl trpaslík.
„No já bych na to moce nevsázel.Jinak by to tu nebylo napsánu“ řekl Iriel
„Ale čo sa dá robit? Mosíme ít dál“ a vykročil opět za stopami.
„ještě že nemají koně“ pomyslel si v duchu Gun a snažil se s přáteli udržet krok.
Stopy se začali stáčet na jih k velké černobílé skále.
„To je Černé skalisko“ poznamenal elf.
Velká skála která kdysi jistě byla špičatá, ale teď vypadala jako by jí nějaký gigantický meč uťal špičku.
„Nuže nezbývá než ist navrch.“poznamenal Garditt s neskrývanou radostí v hlase.
Jakmile vylezli nahoru uviděli obrovský kráter. Černé skalisko byla vlastně sopka.Byl hluboký dobrých 200 sáhů a v průměru měl kolem 2 mil.Uprostřed sopky se tyčila 60 sáhů vysoká věž z černého kamene.
Jakmile začali sestupovat ozval se z ničeho nic hlas:
„Odejděte odtud je-li vám život milí“
Nikdo na to nereagoval a šli dál. Jakmile přišli k věži zjistili že je to jeden kus hladké skály bez jakýchkoliv dveří či oken níž než 15 sáhů.
„Mosí tam bét i jiné vchod“ zabručel si Garditt pod vousy.
„Vidím jeskyni“ řekl elf a ukázal na její vchod a šel tím směrem.Ostatní ho následovali.
Byla to obyčejná jeskyně která se ovšem stáčela tak, že nakonec se dostali pod věž. Chodba kterou šli vyúsťovala do místnosti o velikosti 20 na 20 sáhů. Uprostřed viděli zářivě modrý portál a kolem něj 8 soch různých skřetích,gobliních nebo skurutích mágů a válečníků.
„Tak co si myslíte je to past?“ zeptal se trpaslík
„Co myslíš? Ty sochy nebo ten portál?“ zeptal se elf.
Gun najednou udělal pár kroků vpřed a pohyboval se velmi komicky. Přikrčenou chůzí, kdy vypadal ještě menší než ve skutečnosti je, téměř po čtyřech a rukama se sem tam opíral o zem.
Takto po místnosti lozil asi dvacet minut a poté se napřímil a řekl:
„Vše je v pořádku. Není tu ani jedna mechanická past. V magických se nevyznám.“ Dodal s mírnou hořkostí v hlase.
„Ale od toho tu jsem já“ řekl elf a vykročil k sochám.
Dotkl se jedné z nich svou myslí a snažil se najít přítomnost jakýchkoliv magických vláken,ale nic neucítil.
„Sochy jsou v pořádku. Ještě vyzkouším portál“ řekl „portál je také čistý. Vidím ho jako jedinou možnost jak se dostat dovnitř pro drahokam“
„Tož idem“
Vešli do portálu a svět se jim roztočil a oni viděli jen modrý svět.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Seděl v rohu rušné hospody,bafal z fajfky a přemýšlel na dopisem který dostal.
Buď zdráv Hrogure,
Mám pro teba malé návrh. Bohužel tento nápad nemožu napsat do dopisu kdyby náhodó pad do nesprávéch rukó.
Mosim sa s tebó sejít. Jedu z jihu na sever a nejbližší město je Quert. Tam bychsme sa mohli sejít a hodit řeč. Dloho som ťa neviděl.
Už sa těším na naše shledání.
S pozdravoj Hrogar.
Nyní seděl Hrogur v hospodě U Zlaté pípy a čekal na svého přítele z minulosti s jakouže nabídkou za ním přijde.
Hrogur řečený Trollobíj byl široký a silný trpaslík. U opasku se mu pohupovalo kladivo a dvě sekery. Jedna z oceli a druhá ze stříbra proti nemrtvým.
Měl jeden pruh vlasů,přímo uprostřed hlavy a po bocích byl vyholený. Jeho modré vlasy,potřené smůlou, stály do vzduchu aby všem v okolí říkaly, že mají čest se potkat s Hrogurem Trollobíjem.
Jeho přídomek Trollobíj vznikl podle jeho hrdinském výkonu kdy sám porazil dva černé trolly.Bohužel utrpěl zranění nosu, který mu z části chybí. Měl udržovaný plnovous taktéž modré barvy.
Seděl a pil druhé pivo když najednou půlka hospody ztichla a podívala se ke dveřím. Jakmile to zpozorovala druhá půlka hospody udělala totéž.
Ve dveřích se objevil trpaslík o něco málo širší v ramenech než dveře.
„Tož co sa tak čumíte? Já za to možu, že lidi dělaj tak úzké dveře? Pííívo!“ řekl příchozí a prohlížel si svým jedním oranžovým okem hospodu až našel to co hledal.
Zazubil se a vykročil do rohu místnosti. Jeho dlouhé zrzavé vlasy mu na zádech vlály když se blížil k Hrogurovi.
Ten jakmile ho uviděl povstal a shodil ze sebe hnědý cestovní plášť a v hospodě se náhle objevil ve své plné trpasličí kráse.
Oba byli stejně širocí i vysocí. Vypadali jako by je někdo udělal podle stejné šablony a pak je různě obarvil.
„Vítám ťa Hrogure Trollobíji!“ zvolal radostně příchozí.
„Také ťa rád vidím Hrogare Kladivoune! To je let co sem ťa neviděl. Mosíš mi teho tol…“ najednou se zarazil a podíval se do hospody.
„Je to tu nějaké zdechlé. Tož bavte sa a nečumte na nás jako na nějaké zvláštní věci.“
„Prosím omluvte pane, ale moc trpaslíků k nám nezavítá a navíc vy jste mohutnější než většina těch co jsme zde viděli tak se nedivte, že na vás tak civí.“ Vysvětlil hostinský a dodal k hospodě:
„Bavte se!Všem dávám rundu zdarma!“
V hospodě zazněl veselý křik a všichni zvedali korbely na počest hostinskému a vše se vrátilo do obvyklých kolejí.
„No je jednodušší jim dát rundu než se dívat jak vás naštvou a moje hospoda se změní v hromadu třísek.“ Vysvětlil s úsměvem hospodský.
„Tož to máš recht. To bylo od teba můdré. Tu máš dvanáct zlatéch za tu rundu a dones nám oběma pivo.“ Řekl Hrogar a podal mu peníze.
Ten je s úklonou přijal a odcupital za výčep.
„Jak sa vede bratře?“
„Tož dá sa to.Ted jsem dlóho cestoval. Poslední rok som bol v Karadu, kde jsem ve starých spisech narazil na taků zvláštňů věc. Na báji Kuliternskou.“
„Kuliternskou? To je ta kde Herald ukoval to Thorinovo kladivo?“
„Ano přesně tak“Přitakal Hrogar.
„A to mňa vedlo k nápadu jít do Kuliternu a trochu sa tam porozhlédnůt. Naposledy tam trpaslék vkročil před šestnácti sty lety.A to sa mosi napravit.“ Šibalsky se usmál .
„No tož to teda beru.Taků akciu si nemožu nechat ujít. Kdy vyrazíme na cestu?“ zeptal se nedočkavě Hrogur.
„No nemám pořádnů zbraň tož sam si nechal poslat kov a tady mi to ukove jeden známé kovář.“
„Dobrá tak na to sa napijem. Na Kulitern.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Svět se najednou zastavil a vše dostalo jinou barvu. Již to nebylo modré ale něco bylo hnědé jiné černé nebo červené.
„Tak jsme nejspíš ve věži“ řekl elf a dodal „Cítím tu všude magii.Je to silné místo.“
V místnosti byli schody vedoucí nahoru. Jakmile po nich vystoupali uviděli tři kostlivce jak cvakají čelistmi a s zrezavělými meči se blížili ke družině. V místnosti jinak nebylo nic co by alespoň trochu upoutalo jejich pozornost.Místnost byla kruhová a měla průměr sedm sáhů.
Garditt neváhal a rozběhl se jim vstříc. Irielovi z očí vyšlehly blesky a odhodili jednoho kostlivce na zeď kde se roztříštil a sesunul na zem. Garditt řádil svým kladivem ale nedělal soupeřům velké škody. Jeho zbraně byli zpomalovány nějakou divnou formou magie.
„Tož nemožu je zasáhnůt“ zasípěl během boje. Gun vzal do rukou flakónek po vzoru kněze nemočil tři prsty a třikrát pokropil každého kostlivce. Ti se při styku se svěcenou vodou zatřásli a vypadali míň nebezpečně než předtím.
Poté si s nimi Garditt rychle poradil a poté zlostně několik kostí rozdrtil kladivem na prach.
„Já jen tak aby sa náhodů znovu nepostavili ty svině jedny magické.“ Za stěžoval si a pomalu se vydali dalším schodištěm vzhůru.
V další místnosti,která již nebyla prázdná,byli zde i obrazy a na stěně jeden gobelín. Uprostřed místnosti stálo obrovské stvoření z kostí.Kosti měli tmavě zelenou barvu a jeho oči planuly fialovým svitem a svou stavbou připomínal medvěda,ale jeho hlava byla démonická.Podobná hlavě dračí ale přitom vypadala jako něco, co na světě ještě nikdo neviděl.
„Neee můůšetéééé rušíííít mééé ho pááánáá. Onn musí stuuudooovattt. Alllle pšššezemňňňňňě neprojdddete!“
„Hmm tebe znám.Ty seš kostěj co? A co tady děláš a jak si sa sem dostal?“ zajímal se Garditt.
„Pááán měěěě přifolal abych jemu slóoooožil. A niiikdo neprooojdeee dááál!“
Garditt si vzal lahvičku se svěcenou vodou a pomazal si ostří sekery a hlavici kladiva.
„To sa ještě uvidí kdo nepróde dál přerostlé smrade!“ řekl trpaslék a rozběhl se na něj.
Boj začal. Kostějovi se najednou v ruce objevil velký kyj a rozmáchl se velmi rychle a nečekaně. Garditt nestihl zcela uskočit a kyj ho zasáhl do ramene. Ozvalo se tiché prasknutí a trpaslík zasyčel a obličej se mu zkřivil bolestí.Klouzal po podlaze čtyři záhy než se zastavil.
„Neeeprojjdeteee dááál.Můůj pááán váááášš viiděět nechččččeeee!“ zasyčel opět kostěj.
Iriel se sklonil ke Gunovi a něco mu pošeptal. Ten okamžitě začal obíhat místnost po obvodu a elf zvedl ruce nad hlavu a vyslovil magickou formuli. Kostěje zasáhla tlaková vlna velké síly a odmrštila do 4 sáhy dozadu a doklouzal až ke zdi.
Mezitím hobit doběhl k trpaslíkovi který již stál na nohou.
„Garditte musím ti to nahodit!“ zařval na něj a ukázal mu ne ruku která mu volně vysela podél těla.
„Tak si pohni něž sa ta bestije posbírá.“
Gun umně uchopil ruku a projevil svou sílu kterou by nikdo do někoho tak malého neřekl.
Bylo vidět že má praxi.Garditt nedal na sobě znát žádnou bolest a pomalu zakroužil rukou.
„Díky.Teď ho idu dorazit mrchu jednu!“ a opět se rozběhl na kostěje který již také stál.
Tentokrát si na jeho kyj dal pozor.Efektivním kotoulem se mu vyhnul a tím se dostal na jeho bok a zasadil rychlý úder. Kladivu se vyhnul ale na jeho sekeru byl krátký. Ta se mu zahryzla do nohy a rána díky svěcené vodě začala syčet.
Kostěj na sobě nedal znát žádnou bolest a opět zaútočil na trpaslíka. Vedl útok zprava a Garditt chtěl proskočit kostějovi mezi nohama. Ale s tím tento nemrtvý počítal a nakopl trpaslíka a ten opět odletěl. A kostěj opět zaútočil. Kyj narazil do kamenné podlahy až ji kus rozdrtil. Gardit válel sudy ve snaze uniknout ničivému kladivu.
„sssssss“ ozvalo se a kostěj se prudce otočil aby svým kyjem narazil do zdi. A opět „sss“ a kostěj se znovu rozlobeně otočil ale nikoho neviděl. Guna si všiml až jak byl pět sáhů od něj.
„Tááák mallloch si chce chrááát. Takkk poď prtskuuu!“ řekl kostěj a zasmál se hlubokým smíchem který ze všeho nejvíc připomínal kvílení vichřice.
Klesl na čtyři a hbitostí vlka a silou medvěda se vydal na Guna. Ten sice neprojevil strach na ven, ale mozek mu jistě zcela pracoval aby vymyslel něco čím by se zachránil.
Kostěj se v běhu posunul o sáh doprava což jistě neměl v úmyslu. Když se Gun pozorně podíval zjistil že kus boku má zmrzlý.
„Jisti Irielův ledový hrot“ pomyslel si, ale moc to Kostějovi neublížilo.
Gun projevil svou hobití hbitost,rychlost a zlodějský výcvik. Jakmile byl od něj Kostěj vzdálen sotva metr a už se napřahoval pravou tlapu, okamžitě se rozběhl,vyskočil na zeď,udělal po ní pět kroků díky nimž se dostal na úroveň Kostějovi hlavy a přitom unikl jeho mohutné tlapě. V této situaci měl návrh a dostal dokonalý nápad. Vytáhl z kapsy flakónek a vší silou jej hodil po Kostějovi ve snaze zasáhnout mu hlavu. Poté se odrazil od zdi do kotoulu a utíkal co nejdál od toho monstra.
Hod se mu povedl lépe než čekal protože Kostěj strašlivě zařval a bylo slyšel strašlivé syčení které připomínalo snad dvě stovky zmijí. Poté si všiml čím to bylo způsobeno. Nejen že jeho flakónek se roztříštil Kostějovi mezi očima, ale zároveň Garditt zasadil údery kladivem a sekerou. Kladivo rozdrtilo zmrzlé žebra a sekera přesekla tvorovu omrzlou páteř jako máslo.
Fialový svit z Kostějových očí pomalinku vymizel a na zemi zůstala halda kostí.
„Tož to bychom měli. Teď bych sa najed abych měl silu na teho jeho pána“ řekl unaveným hlasem Garditt kterého očividně nečekaný kop Kostějovy nohy překvapil a způsobil mu velkou bolest.
„Garditte napíse tady tohoto“ nabídl mu Iriel tmavě červenou tekutinu.
„Čo to je za binec? Vypadá to jako nějaké skřetí jed“ řekl nedůvěřivě trpaslík.
„Neboj je to léčivý lektvar. Udělá se ti po něm dobře a budeš mnohem rychleji v kondici na kostějova pána.“ Řekl chytře Iriel protože věděl že proti tomuto důvodu nebude mít Garditt žádné námitky. A taky neměl. Vypil tekutinu aniž by ukápla jediná kapka mimo nebo zůstala ve flakónku.
„Tož chutná to ako nějaké ženské pitíčko, ale mosím ti věřit.“ Řekl trpaslík a zajedl to vydatnou porcí chleba a soleného masa.
Gun mezitím chodil kolem dokola místnosti jak blázen. Obešel ji třikrát než se Iriel zeptal:
„Co to děláš?“
„Vím že jste zabráni do jídla ale pokud jste si nevšimli nejsou tu dveře nahoru jen ty kterými jsme přišli dolů, tak hledám cestu dál.“
Opravdu až nyní si všimli že tu dveře nejsou.
„Tož to sa tak bojí majitel této věžičky že sa zavírá někam kde nikdo nemože?“ řekl nahlas Garditt a jeho hlas se odrazil v místnosti čtyřikrát než utichl.
Po čtyřiceti minutách hledáni Gun vykřikl“
„Mám to. Jsou tady ale ted musím najít nějaký mechanismus jak je otevřít.“
„Pust mňa k temu. Tuto věž moseli postavit trpasléci bo jiné národ by to nezvládol.A ty dveře mosí mít trpasléči mechanismy.“ Řekl Garditt a začal ohmatávat kameny.
„Tak tady to je.“ Řekl vesele a uslyšeli tiché cvaknutí. Jedna kostka vyjela o deset coulů a po její obvodu byly vyryté trpasličí runy.
„ááá jsu skoro doma. Tož co to tu máme? To je hádanka trpasléčí“ řekl a přečetl její znění.
„Bílé, zlaté tekuté, zmizí nám to jedna dvě.“
„Hmm zajímavá hádanka. Je tam psíno kolik máme pokusů?“ zeptal se Iriel.
„Jo. Máme tři pokusy a pak nevím co sa stane to už tu nepíšó, ale ta hádanka je naprosto triviální.“ Řekl trpaslík a zasmál se.
„Tak když si tak chytré tak nám řekni co to je ať můžeme jít na toho mamlase.“ Řekl netrpělivě Gun protože už chtěl být ve městě. Tam kdy je pánek on a nikoliv trpasličí hrubá síla.
„Tož jednoduché to je. Bílé, zlaté a tekuté. Je to psáno trpasléčíma runama tak to napsali trpasléci a jediné co má zlatou barvu a je tekuté je pívó.“
Najednou se kámen zasunul a na zdi se objevil portál. Byla to jakoby plachta která se neustále vlnila a s každou vlnou se měnila její barva. Takže z toho nakonec vznikl portál barvy duhy které se všemožně prolínali a křížili.
„Šikovný“ pochválil Gun. „A to bílé počítám byla pěna že?“
„No to si piš. Každé správné pívó má mět pěnu a pokud nemá tož to není pak trpasléčí pívó ale nějaké patok.“ Řekl Garditt.
„Tak co jdeme do portálu ne?“ nadhodil elf.
„No tak běž první a my pudem za tebou.“ Zkusil navrhnout hobit.
„Nu dobrá tedy“ překvapil ho Iriel a vešl do portálu.
„No toto? Vždy jsem si myslel že je to srab, ale asi není“ řekl si v duchu Guna a vyrazil k portálu.
Garditt do něj téměř nadšeně skočil.
Poté se portál s mlasknutím zavřel a ani po něm ani po hádance nebylo nikde památky
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Objevili se ve čtvercové místnosti kde se nacházel stůl a za ním seděl muž v hnědé kazajce a přes sebe měl přehozený zelený plášť.
„Vítám vás na mojí věži“ přivítal je milým hlasem.
„Copak vás sem přivádí?“
„Pronásledovali jsme tři muže kteří měli něco co nebylo jejich. Přijeli asi půl dne před námi a jejich stopy nás zavedli k vám.Co mi o nich můžete říct?“ začal Iriel.
„Ano vím o těch mužích a musím vám bohužel říct, že jste je zabili.“
„Zabili? To je konina“ řekl Garditt.
„Zabili jste je už po druhé. Poprvé jsem je zabil já.“ Řekl klidným hlasem muž.
„To byli ti tři kostlivci?“
„Ano to byli oni. Splnili co jsem po nich chtěl a to mi stačí.Už jsem je nepotřeboval a navíc mě vydírali. Chtěli víc než jsme se domluvili. Bastardi“
„Takže nám můžete vrátit některé z jejich věcí,že ano?“ zeptal se tvrdším přízvukem Garditt.
„No je mi líto ale pokud se jedná o ten drahokam z Quertu tak je mi líto ale ten vám dát nemohu.Potřebuji ho ke svojí práci.“ Vysvětlil.
„je mi líto pane,ale my ho vážně potřebujeme takže si ho prostě budeme muset vzít ať se vám to líbí nebo ne.“ Řekl smutně Iriel.
„ V tom případě vás čeká stejný osud jako předchozí tři poutníky. Urzaf!“ vykřikl a udělal gesto rukama.
Iriel to ovšem očekával a v poslední chvíli zvolal: „Silden!“ a blesk který vyšlehl z mužových očí se odrazil do zdi.
Souboj o drahokam boha Mustafy začal.
Gariditt se okamživě vyřítil na mága a Gun po něm hodil dýku. Mág mávnul rukou a dýka se odrazila od neviditelné bariéry. Garditt také nebyl úspěčný i když se snažil přes bariéru proniknout sebe víc nedokázal to.
„Zachvilku přestane působit!“ zakřičel Iriel a dál bojoval proti kouzlům které ho měli obrat o život.
Mág vypadal jako studnice moci. Kolem hlavy mu zářila tmavě červená aura a on sesílal jedno kouzlo za druhým.
Garditta zasáhly dvě a skončil na zemi a jen těžko se sbíral na nohy.Gun uhýbal seč mu síly stačili, ale i tak byl zasažen a sražen k zemi,kde ležel bez hnutí.
Iriel zatím odolával, ale už mu začínaly docházet formule. On je theurg a nikoliv mág. Jejich způsob kouzlení je založen na jiném principu a proto většinou mágové v přímých soubojích vítězí.Pokud ovšem…
Najednou se ve vzduchu mihlo kladivo na kterém plály zelené runy. Narazilo do bariéry a spadlo asi deset coulu za ní. To bylo znamení k útoku. Garditt vytáhl Rottig,jeho první sekeru kterou vykoval a byla určena k vrhání, a mrskl ji po mágovi. Ten byl nucen kouzlem Rotig odrazit a toho využil Iriel.
Předposlední formule kterou měl.Vyvolal ji a měla mnohem větší účinek než původně měla mít. Formule vykouzlila kladivo přesně jak měla.Jenže toto kladivo měl udeřit do soupeře takovou silou že by to vykryl i slabý hobit.Ale nebylo tomu tak. Kladivo udeřilo do mága a ten s bolestnou grimasou odletěl dobré dva sáhy směrem ke Gardittovi. Ten neváhal a zasadil rozhodující úder.
Bylo po všem.V místnosti byl klid a bylo slyšet jen dýchání tří bytostí.
Iriel, zcela vyčerpán z boje, za pomoci zdi, se dobelhal ke Gunovi aby si ho prohlédl. Využil svoji poslední formuli.Byla to formule regenerace díky níž tělo získalo na jeden den abnormální regenerační sílu.
Leželi dlouho na podleze než byli opět schopni nějaké činosti.
První se zvedl trpaslík a šel prohledat zbytky mága a stůl jestli tam nenajde něco zajímavého.
U mága nenašel nic, ale v šuplících u stolu bylo spoustu papírů a dopisů, které ovšem Garditt nebyl schopen přečíst.
Poté co si je prohlédl Iriel tak zjistil spoustu zajímavých věcí.
„Musíme počkat až se probere Gun on jediný nám může pomoci.“
„Jestli sa vzbudí“ dodal Garditt.
„Ale jistě. Ošetřil jsem ho,dal mu léčivý lektvar a pomocí magie jsem mu zvýšil regeneraci. Jen počkej za tři hodiny bude čilejší než mi dva dohromady.“
Mezi tím pojedli a nabírali sílu. Po čtyřech hodinách se probral i Gun.
„Je po něm?“ bylo první co řekl.
„Jo. Je přeseknutej vejpůl.“ řekl Garditt a pozvedl sekeru.
„Tak jsem rozluštil ty dopisy“ řekl Iriel.
„V prvním se píše o ukradení diamantu z chrámu boha Mustafy,ve druhém,třetím a čtvrtém je řeš o nějakých pokusných obětech a v pátém je řeč o pomoci, ale nevím komu.“
„Hmm to pokusné oběti.Ty mosí být někde ve věži,pokud teda jsme ve věži.“
„No nevím, ale Gune podívej se po nějakém tajné místnosti nebo po něčem,jinak se odtud asi nedostaneme.“
„Dobrá jdu na to.“
Po hodině hledání našel Gun tři místa kdy by mohl být tajný vchod.
„Tak zkusím tedy tento.“ A po dvaceti minutách cvakli zámky,otočili se kolečka a zeď se otevřela.
Ocitli se v kruhové úseči, z čehož Iriel odvodil že se nachází stále ve věži.Byla to knihovna. Bylo zde několik zajímavých knížek. „Bylinky podle Gerentia Adaniho“ , „Vyšší i nižší démoni“ od Mistra Dertiho , „Lékařství anebo jak zachránit život“ od Pätra Afira a „Legendy a báje“ od Lera Kőniga.
„Hmm tyto knihy jsou pěkné. Ty si beru jinak to nevidím“ řekl Iriel a dal je Gardittovi do batohu.
„Tož na to ani nepomíšlaj! Okamžitě je vytáhni. Vezmu ti dvě zbytek je tvůj.“ Řekl mu trpaslík a Iriel byl nucen si je nést sám.
„Tady mám druhé dveře.“ Oznámil Gun a opět je začal otvírat. Jakmile je otevřel ocitli se v další kruhové úseči a to co uviděli jim nahnalo husí kůži.
„Tož to je pekný kentus.“ Řekl Garditt
„No to teda je.Ještě že jsme ho sejmuli, bůh ví co by s nimi udělal.“ Řekl Iriel a díval se na spoutané muže a ženu jak visí za zápěstí na řetězech.Gun k nim přistoupil a zjistil, že muži jsou mrtví a žena jen těžce dýchala.
Měla potrhané plátěné oblečení, ve kterém ji musela být strašná zima. Vypadala velmi přitažlivě. Měla výborné křivky a její zvláštní účes ji dodával na zajímavosti. Její hnědé vlasy zastřižené na délku ramen společně s jejími překrásně hnědými oči by udělali dojem i na lorda. V zadu uprostřed hlavy měla jeden dred zakončený železným plíškem.
„Musíme jí pomoct.“Řekl Iriel a začal jí sundávat z řetězů.Položili ji na stůl a Iriel jí dal poslední léčivý lektvar.
„V Quertu si budu muset nějaký další sehnat,je to velmi užitečné.“ Pochvaloval si je.
„Zabalme ji do něčeho teplého.“ Navrhl Gun a chňapl po Irielově plášti a sundal také svůj.
„No je pravda že svůj plášť nikdy neodkládám ale pokud jde o život tak udělám výjimku.“ Řekl Iriel a nesnažil se Gunovi plášť vzít.
Když se po dvou hodinách nic nestalo řekl Iriel:
„Nic musím si jít sní promluvit.Jdu se jí podívat na duši.“
Sedl si na židli přední a ruce jí položil na líce a svoje čelo položil na její čelo.Tím dosáhl nejsilnějšího kontaktu jakého mohl a ponořil se sám do sebe.
Během několika sekund se uklidnil a poté přestal vnímat čas.Vnímal jen dvě věci.Svoji duši a vazby na ni navázané. Jedna z nejsilnějších vedla k duši oné ženy která
ležela na stole. Vydal se po ní a narazil na velmi odolnou duši.Jistě byla trénována a to velmi dobře.Pomalými krůčky se dostával hlouběji a hlouběji.Bylo to ovšem náročné a Iriel nebyl tak dobrý v práci v duševním světě takže neměl šanci dostat se do jádra duše.Ale objevil aspoň něco.
Jakmile se probral k fyzickému životu zjistil že má vysoký tep. Opět se uklidnil a poté řekl svým společníkům to co zjistil.
„Tak vypadá to na poctivou ženu která byla podle zatažena do této věže. Je dobře fyzicky i psychicky vytrénovaná a určitě se z toho dostane.Víc jsem nezjistil, protože její obrana byla příliš silná.“
„Dobrá tak počkáme a já se jdu podívat na ty třetí dveře jestli to teda dveře jsou.“ Řekl Gun.
Dveře to byli.A za nimi byla opět kruhová úseč a v ní dvě truhly. V jedné byla jedna divná šavle a dvacet zlatých a ve druhé byl drahokam a zlatý prsten.
„Hmm sem zloděj tak proč ne.“ Řekl si Gun a dvacet zlatých strčil s prstenem do kapsy aby o tom ostatní nevěděli.
„Mám šavli a drahokam“ řekl nadšeným hlasem Gun.
„Výborné.Tož ale jak sa odsaď dostanem pryč?“ zeptal se trpaslík.
„Pudu ještě prohledat znovu tuto zeď. Za ní by měla být další kruhová výseč tak by tu také mohly být dveře.“ A také začal hledat.
Právě když našel dveře, probrala se neznámá žena.
„Ne!Nech mě ty bídáku,nebudu sloužit tvým záměrům nikd… kdo jste?“ zeptal se udiveně.
„To by zajímalo i nás.“ Řekl Iriel. „Já jsem Iriel Kong a kdo jsi ty?“
„Já jsem Qualme Nauro. Kde je Keres?“
„Keres? Kdo to je?“
„To je pán této věže,temný mág a nekromancer“
„Tak ten je mrtev. Zabili jsme ho když jsme pronásledovali tři zloděje kteří ukradli posvátný kámen a zavedli nás až sem.A jak jsi se ty dostala tady?“
„To je dlouhý příběh, ale řeknu to zkráceně. Když jsem byla malá naši vesnici přepadli skřeti a mezi nimi byl i Keres. Pobral muže a odtáhl je. To bylo daleko na severu. Ženy a děti nechal a já jsem šela do učení. Řekla jsem si, že ho najdu a za jeho skutky potrestám. Našela jsem ho po roce a půl pátrání, ale on byl mág a pokořil mě.
Ani nevím jak dlouho jsem byla vězněna, ale bylo to velké utrpení. Jen díky svému výcviku jsem odolávala déle než moji společníci, kteří byli zajati zároveň se mnou. Chtěl nás použít ke svým zvráceným záměrům. Jen díky vám jsem unikla krutému osudu který by mě zcela jistě potkal.“ Řekla mírně třesoucím se hlasem Nauro.
„A jak víš co stebó chceme urobit my?“
Nauro se zatvářila udiveně a nechápavě.
„Trpaslík tím chtěl říct, že pokud uctíváš temné bohy nebo jsi nějak poznamenaná temnými silami tak se tvůj osud brzy naplní.“ Řekl Iriel.
„Temné síly nesnáším a dělám všechno možné jen abych svět zbavila co nejvíce zla. Nemáte prosím nějaké jídlo a vodu? Dlouho jsem nic nejedla a nevím jak dlouho ještě vydržím.“ Požádala Nauro.
„Jistě tady ti dám něco málo ze svých zásob, já toho tolik nepotřebuji co tady Trpaslík.“ Řekl elf.
Gun neřekl celou dobu ani slovo jen sledoval jejich rozhovor a snažil se z mimiky rozeznat jestli lže nebo ne. Jakmile začal jejich host jíst zaměřil se opět na zkoumání poslední stěny. Po půl hodině našel co hledal. Tajné dveře do poslední úseče. A co tam nenašli? Dvě truhly. Gun otevřel první a uviděl v ní spoustu oblečení.Plátěné košile,kožené vesty a vlčí kožichy.Mimo to tam bylo zvláštní roucho.Nebylo to roucho byl to volný plášť,ale ani plášť to nebyl.Bylo to něco co Gun nedokázal popsat.
Poté otevřel druhou truhlu. Ta nebyla zamčená a jakmile ji otevřel okamžitě uskočil do zadu. Z truhly vyletěl proud zeleného světla který se s formoval o čtverce.
„To je asi portál“ řekl si Gun a vzal první truhlu a dotáhl ji do hlavní místnosti.
„Tak našel sem tu jakési hadry.Tak si něco obleč ať možem odsad vypadnout.“
„Pokusím se, ale nemohu vám říct jak mi to pude jsem ještě celkem vysílená“
„Tož nevymlůvaj sa ať sme už konečně vodsaď pryč.Mám chuť na pořádné trpasličí pívó.“
Nauro si vybrala ten zvláštní plášť a pod to si dala jen volné plátěné oblečení.
„To je tvoje? Sou to zatraceně divné hadry“ zeptal se Gun.
„Jistě to je moje. A taky tady ta moje katánka“ řekla a vzala si podivnou šavli kterou nazvala Katana.
„No netuším jak sa s tím párátkem dá bojovat, ale je to tvoje.“ Řekl Garditt.
„Tak idem!“ Zavelel Gun.
„A kudy asi?“ zeptala se nepříjemným hlasem s neskrývanou ironií Nauro.
„Portálem ňoumo“ vrátil jí její drzou poznámku Gun.
Vešli do úseče a teprve nyní si všimli onoho zeleného portálu, který se vznášel nad truhlou.
„Tak nic jiného nám nezbývá.Mám jít první?“ zeptal se Iriel.
„Na to zapomeň. Jsme sice přátelé, ale žádné elf nepřekoná odvahou trpasléka.“ A téměř skočil do portálu.
„A já myslel že se té trpasličí nadutosti téměř zbavil“ řekl Iriel a vykročil za ním.
Poté vešel Gun a nakonec i Nauro.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Cože?!Keres mrtev? Kdo,jak,kdy? Dělej odpověz nebo ti vyříznu hrdlo!“ rozléhal se pobouřený hlas chodbou.
„Jáá nevím papapane.Stalo se to nedávno tak maximálně den.Náš theurg dokázal v duševním světě zjistit že šlo o tři bytosti. Jeden uměl kouzlit a ty ostatní nevíme, ale mohu vás ujistit že pracujeme na vypátrání toho kdo je za tento zločin zodpovědný pane.“ Odpověděl hlas plný strachu.
„No to bych vám radil. Teď zmiz a dej mi vědět až se něco dozvíte.“ A ozval se zvuk jako když dopadne pytel písku na zem.
„Krylle!!!“
„Už běžím vaše zlorodí! Čím mohu posloužit?“
„Přestaň s těma ulisnýma podlézačkama a okamžitě se připrav na cestu. Pošlu tě do Port Nostu. Odtud půjdeš na sever podél cesty a jakmile uvidíš skupinu tří nebo čtyř bytostí tak si je zapamatuješ a dáš mi pak jejich přesný popis. Je ti to jasné?!“
„Ano pane.“
„Dobrá za pět minut ať jsi tady se všemi věcmi které potřebuješ.Připravíme těm opovážlivcům překvapení.“řekl šéf a zasmál se.
Za pět minut byl v hale. Jakmile přišel pán už byl připraven.
Pán zvedl svoje obrovské ruce a zavřel oči. Během několika málo okamžiků se v místnosti objevil portál.
„Tak Krylle doufám že nezklameš.“
„Ne paně.Nezklamu vás“ řekl, uklonil se a zmizel v portále.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cestou po Port Nostu je nepotkalo žádné nebezpečí. Míjeli jen dvě karavany které se jich na nic nevyptávali a oni jich také ne.
V Port Nostu se zdrželi jeden večer a v místní hospůdce si dopřáli teplou večeři. U Stříbrného srnce bylo opravdu rušno. Hospoda byla narvaná a pivo teklo proudem. Hostinský se jen mile usmíval a kmital po hospodě s plnými korbely. Objednali si pokoje a šli spát.
Druhého dne ráno byla silná sněhová vichřice.
„Tak co jdeme nebo počkáme?“ zeptal se Iriel
„Tož mňa to nemože ohrozit nějaké také větříček.Já su trpaslék mě to nic neurobí“
„No tak mě se tam moc nechce.“ Řekl Gun
„Já souhlasím s Gunem“ přidal se elf.
„No já ještě nejsem úplně fit takže já bych také raději počkala“ řekla Nauro.
„Tož jste mňa přehlasovali“ přiznal Garditt
Tak zůstali půl dne zavřeni v hospodě U Stříbrného srnce a čas si krátili hrou kostek a karet.
„To je nuda. Už to utichlo pomalu bychom mohli vyrazit co vy na to?“ nahodil Iriel.
„No podívám se ven“ řekl Gun.
Za chvilku se vrátil a řekl:
„No když se pořádně navlečeme tak nezmrzneme.“
Za půl hodiny byli připraveni k odchodu.
Vyrazili v jednu hodinu odpoledne a už byla tma jak v šest večer.
„To bude zajímavá cesta!!!“ zakřičela Nauro aby aspoň trochu byla slyšet přes kvílení větru.
Pak už nikdo nic neřekl. Takto šli dál na jihovýchod. Došli na hranici mezi Redenburgským a Erinorským královstvím až kolem sedmé večer a zeptali se jestli nemohou u nich přespat.)
„Tož za čtyři zlaté klidně“ řekl voják který dobře věděl, že kdyby měli spát venku tak by umrzli, proto dal velmi vysokou cenu, neboť věděl, že na ni přistoupí.A tak se taky stalo.
„Je to sice strašně drahé,ale jinak to asi nejde.“ Povzdechla si Nauro a dala jim jeden zlatý.
Tak přespali ve strážnici a probudili se do krásného rána a zjistili že na cestě je přes metr sněhu.
„Tož to je proklatě velké problém“ řekl Garditt.
„Ty si moc neztěžuj. Ty máš metr padesát.Co mám říkat já se svým metrem a padesáti kily?“
„Nevadí já jsem taky lehký a jdu.Takže jdeme všichni“ zavelel Iriel.
Gunovi se moc nechtělo ale domluvili se že první půjde Garditt potom Nauro a pak Iriel s Gunem.
Cesta ubíhala pomalu ale stihly ještě za světla dojít do Kolertu kde měli v plánu přenocovat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Byli na cestě již druhý den. Nikdo by v takovémto počasí tuto práci nedělal ale oni ano. Jsou profesionálové a také nejsou levní. Čtyřista zlatých za hlavu to dohromady dělalo šestnáct set zlatých a to si nemohli nechat uniknout ať bylo počasí jakékoliv.
Byla tma když dorazili do města, ale to jim jen vyhovovalo.Green a Johny šli na výzvědy a Tlapa a Kosef zapadly do prvního lokálu který našli.
Za dvě hodiny Tlapa uviděl ve dveřích Johnyho jak se porozhlédl po hospodě, zadíval se na svoje komplice a pak opět odešel.
Za deset minut se zvedli i zbylí dva členové skupiny a odešli z hospody.
Setkali se v temné a zapadlé uličce jak se dříve domluvili.
„Máme je.Máme nějaký plán?“ Zeptal se Green.
„Jistě.Podřízneme je jak malý bezbraný krysy.“ Řekl s tichým smíchem Kosef.
„Tož tak lehké to zas nebude.Jsou ve druhém patře a určitě moc tvrdě nespí.Vypadají jako ostřílení válečníci kteří jsou na toto připraveni.Použijeme asi NJ-35 a nebo HG-12 to by mělo být jistota.“ Řekl Green.
„No tak stačí chyba a ani jedna taktika nemusí vyjít. NJ-35 je dělaná spíše na léto a HG-12 taky se mi zdá není ideální.“ Oponoval Johny.
„Takže asi uděláme AB-54 to je rychlé,sice hlučné, ale bude to rychle vyřízen77é.Brilantní řešení pro brilantní zákazníky“ řekl Johny a tiše se zasmál.
„Dobrá jdem na to.Green a Kosef po schodech a já s Tlapem pudem vrchem.Lovu zdar“ dal poslední pokyny Johny a vyrazili k hostinci Sedmi trpaslíků, kde jejich zákazníci přebývali.
Jakmile Green a Kosef vešli do hospody poznali že dostat se nahoru nebude těžké. Byla přeplněná k prasknutí. Jejich zákazníci však již spali. Green zaměstnal hostinského a Kosef proklouzl nahoru. Green poté šel za ním a ještě se ohlédl přes rameno jestli ho nikdo neviděl.
„Dobrá teď počkáme na signál a pak vyrazíme.“ Řekl Green a schovali se za roh chodby tak aby nebyli vidět. Chodba byla široká necelý sáh a půl a byla osvětlená třemi pochodněmi, což bylo velmi málo.
Pak uslyšel signál. Velmi vysoký ale tichý zvuk. Vyrazili vpřed. Jakmile se chystali vyrazit dveře uslyšeli zvuk tříštění skla, to se Johny a Tlap dostali do pokoje.
Vyrazili dveře a díky tomu téměř přeslechli hlasitý a vysoký hlas jak křičí: „Poplách!!!“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Pojďme spát“ řekl Iriel
„Zítra brzo vstáváme musíme být odpočatí a nikoliv se tady opíjet, že Garditte?“
„Máš recht šak to bolo teprv šesté pívó,ale dobrá idem.“ Souhlasil nakonec trpaslík a vykročili do svých pokojů.
Gunovi bylo nějak divně. Trochu ho bolela hlava a bylo mu mírně nevolno.
„Co je Gune,“ zeptal se efl když si všiml, že se chová jinak než obvykle.
„Není mi jen dobře. To se zpraví přes noc. Bude to dobré“
Ale moc dobře věděl co to je. Slyšel to již od starších lidí a nejvíce mu toto tajemství prozradil Mistr Šipka.Slyší ho jako dnes:
„Jakmile je Anabes,bůh zlodějů, k tobě nakloněn obdaří tě zvláštní schopností.Je jen na zloději kdy ji pozná a uvědomí si co vlastně znamená. Mě třeba bylo uděleno milosti a kdykoliv mi hrozí smrtelné nebezpečí začne mě bolet kotník nebo kdykoliv budu mít na lupu štěstí tak dostanu tik do pravého očního víčka.
To si zapamatuj Gune, i tebe může potkat tato pocta a je jen na tobě abys ji rozeznal a pochopil její podstatu.“
Na to začal myslet asi hodinu poté co to začal cítit. Nemohl sníst nic špatného jinak by bylo špatně i elfovi. Takže to mohl být jeho šestý smysl, ale před čím ho varoval? Před štěstím,smůlou,smrtí či před tím že tuto noc nebude moci usnout?
To nevěděl a bylo jen na něm, aby se pokusil tento problém vyjasnit. Něco podobného se mu stalo již třikrát, ale nikdy nepřišel na skutečnou podstatu toho co cítil.
Tušil, že se něco chystá, proto si dal pod polštář dýku a v ruce svíral další. Za chvilku již slyšel Gardittovo chrápání,Iriela téměř neslyšel a kdyby nevěděl, že je s nimi i Nauro tak by si myslel, že jsou v pokoji jen tři.
Uplynulo asi půl hodiny a bolest neustávala. Gun začínal být nervózní a nemohl usnout.A pak se to stalo.Nezvyklý vysoký tón a poté zvuk tříštění skla.
„Poplách!!!“ okamžitě zareagoval a intuitivně vrhl po temném stínu jednu ze svých dýk a připravil se na boj.
Na jednou se kolem něj mihl černo-stříbrný stín a spadlo na něj něco teplého a tekutého.
V tom okamžiku se rozletěli dveře dokořán a objevili se v pokoji další dva stíny.
Gun přestával mít přehled kdo jsou jeho přátelé a kdo nezvaní hosté. Slyšel někoho tlumeně vyjeknout jako když se snaží nevykřiknout a něco spadlo na zem.
„Vy sviňuchy podlé čo si to představujete také drzé vlůpání?!“ zaznělo odkudsi z rohu. To se probral Gardittův bojový duch.
Poté se ozvalo další již hlasitější heknutí a další pád na zem.
Gun uskakoval jak jen uměl a snažil se zjistit kdo je soupeř a kdo ne. Garditta si zaměnit nemohl,ale Iriel a Nauro mohli být kdokoliv ze zbylých čtyř bytostí.
Neměl na vybranou přiskočil k jednomu stínu a bodl. Dýka zajela až po rukojeť do masa a pak ji rychle vytáhl a odskočil. Při skoku do zadu se bouchl hlavou do trámu vrchní postele až se mu zamotala hlava. Silně omámen pak ucítil další tvrdou ránu a pak upadl do bezvědomí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„To je teda spoušť.Takovou jsem dlouho neviděl.“ Uslyšel velmi vzdálený hlas.
„No to je. Tolik krve a zničeného majetku. To bude na dlouhé vysvětlování“ slyšel již blíž jako by se k němu někdo přibližoval, ale neslyšel kroky.
„Tři mrtví a dva velmi těžce zranění. To jsem tady vážně ještě nezažil.“
Otevřel mírně oči aby si toho pokud možno nikdo nevšiml. Uviděl před sebou dvě rozmazané postavy v šedých pláštích jak spolu hovoří.
„Oni se nepřibližovali,ale to mě mate sluch“ řekl si pro sebe a opět usnul.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Probudil se a do pokoje svítilo světlo. Pomalu si sedl a zjistil, že vedle něj leží Iriel,poté Garditt a o kousek dál Nauro. Všichni ještě nejspíš spali.
Náhle se otevřely dveře a vešli ti dva muži které slyšel mluvit. Měli na sobě bílé pláště a v rukou nesli kožené brašny.
„Dobré ráno.Musím říct, že můžeš být rád za to že je dobré.Jmenuji se Xires a jsem doktor.Toto je můj kolega Rim a společně tady nad vámi dohlížíme. Hostinský nám řekl, že vy jste si zaplatili pokoj a všechno pečlivě vyřídili tak jak zákony přikazují a večer se ozvalo volání o pomoc. Jste v takové zdravotním stavu aby jste všechno mohl povyprávět veliteli místní gardy?“zeptal se Xires.
„No myslím si, že ano, ale moc toho nebude upadl jsem brzo do bezvědomí. Co ostatní jak jsou na tom?“
„Trpaslík utrpěl četné sečné a bodné rány a málem vykrvácel.Doufám, že jsme nepřišli pozdě, ale zatím stále bojuje o život. Co se týče elfa ten je na tom mnohem lépe, ale nalezli jsme v něm jed, naštěstí velmi obyčejný takže už dostal protilátku a měl by se každou chvíli vzbudit.A nakonec ta žena ve zvláštním hábitu.Ta je na tom podobně jako trpaslík, ale jen o malinko lépe. Dále tam stráž našla tři mrtvé muže. Zbytek vám řekne velitel.
Zatím odpočívejte a on za několik málo minut přijde.Kdyby jste něco potřeboval tak řekněte a já se vám to pokusím splnit.“ Řekl Xires a když viděl že je všechno v pořádku přešel ke zbývajícím přátelům.
Za několik minut opravdu přišel velitel gardy. Byl vysoký a široký v ramenech.U pasu měl připnutý jedenapůlruční meč a měl zeleno-žlutý stejnokroj.
„Buď zdráv.“ Začal „Budu potřebovat slyšet vše co se tehdy večer stalo a to dopodrobna.“
Gun mu řekl vše co si pamatoval a velitel vypadal celkem spokojeně.
„Výborně.Děkuji ti. Nyní si odpočiň a já se vrátím až budou vzhůru i ostatní zúčastnění.“ S tím se otočil a odešel.
Do několika hodinách se probudil i Iriel ale moc nemluvil, protože hned zase usnul.Jed ho nejspíš velmi zmáhal.
Nauro se probudila asi 4 hodiny po Irielovi a taktéž jí do řeči moc nebylo. Gun jen zjistil, že nespala a byla také připravená na něco co se nemělo stát. Prvního okamžitě svou katanou zneškodnila a Gunovi došlo co se to mihlo předním za černo-stříbrný stín který chtěl propíchnout.
Garditt se probral zároveň s druhým probuzením Iriela.
Všichni se shodli na tom, že to byli nájemní vrazi, ale nikdo neví kdo si je najal. Buď přítel nekromancera a nebo někdo ze skupiny Smrťáků. Jinak si moc lidí neznepřátelili.
Bylo to pro jejich unavené mozky a tělo přece jen přes příliš a na nic kloudného by nepřišli proto upět usnuli a sbírali sílu na dokončení úkolu, který si vytyčili na navrácení drahokamu.
…Jakmile se objevil ve svém domě začal usilovně přemýšlet nad tím co mu zlatý drak vyjevil. Počmáral spousty pergamenů, ale nemohl přijít na uspokojivý výsledek.
“Co vlastně dělám?” pokládal si často otázku. “Snažím se o něco co by mohl dělat každý kovář, ale každý trpasličí kovář.” A najednou ho to napadlo. Vužít nejstarčí trpasličí runy jako klíč k magickému kování.
“Vyryju do zbraní runy a každému runovému slovu dám určitó magickó moc.Ale to není přeca všecko. Slova sa skládajů do vět, tudíš sa dajů kombinovat.Ale jak tyto sloviska dát do sfér, aby tam byli furt a každé kovář snima mohl pracovat?” nastala mu nová otázka.
Radil se se spousty theurgů, ale žádný mu nedal uspokojivou radu, až nakonec mu nezbylo nic jiného než jedno nejbláznivější řešení.
“Mosim jít do nejvyšší sféry a požádat samotného pána démonů aby mně umožnil toto urobit.”
Pro tuto sebevražednou misi si vybral den kdy oba měsíce byli v úplňku což se stává přibližně jednou za dvacet let. Napsal dopis své ženě kdyby se již nevrátil. Rozdrolil mátu a začal odpoutávat mysl od těla.Snažil se, ale do nejvyšší sféry to bylo ještě daleko když již začal zjišťovat, že mu docházejí síli a skončí někde v patnáctém patře.
Najednou ho jako by nic zvedla obrovská síla mířící vzhůru a ta ho dotlačila přímo až pod trůn samotného krále démonů.
“Buď zdáv pane démonů” křikl Herald a uklonil se.
“Vítám tě Heralde synu Daitirův.Vím proč jsi za mnou přišel i proč máš za zádama svého společníka o kterém teda ještě nevíš, ale hned se dozvýš.”zahřměl na něj pán démonů a strážce magického světa.
Začátek z knihy: Trpasličí legendy prvního věku
Dasty
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-pas-cher-nantes/
Tainted blood stress
(Adootunict, 29. 7. 2018 18:37)
Pression arterielle est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre coeur bat, il pompe le sang par vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/prix-cialis-pharmacie-quebec/
Blood Pressure : Blood press plan
(APreesySlils, 8. 10. 2018 7:38)