Kapitola 6. Šéf
„Pane máme je,“ ozval se vysoký a hrdý hlas na to co právě řekl.
„Výborně,výborně,“ odpověděla vysoká postava v černém.
„To jsem přesně chtěl slyšet.Vypadá to, že jsi jediný kdo tady něco umí udělat.“ Pochválil klečící postavu.
„Mají u sebe amulet?“
„Nemají u sebe nic, pane“ odpověděl chvějícím se hlasem klečící muž.
„Cožé?“ zařval strašlivým hlasem.
„Jdeme se na ně podívat a vymlátíme z nich, kde je amulet a potom je použijeme k tomu, co předtím spackali.“ řekl vysoký a ohavně se zasmál.
„Všechno připravte a pak mi dejte vědět.“ Řekl a ledabyle pohodil rukou na znamení odchodu.
„Oni to nemají.Nemají, ale to nevadí oni budou rádi, když řeknou kde amulet je.“ A ďábelsky se pro sebe zašklebil.
Garditt se probudil a zjistil, že leží na studené kamenné zemi se spoutanými nohami i ruky. Vedle něj ležel ještě stále v bezvědomí Gun,Iriel a Furath.
Byli v kamenné místnosti nahrubo otesané, spíše to vypadalo jako by byli někde v jeskyni, kterou lidé upravili podle svých potřeb. Byla malá a měla masivní dřevěné dveře.
Garditt si najednou uvědomil tu strašnou věc.
„Oni mi vzali mou sekyru!!!“ zařval v duchu zděšeně a nenávistně.
„To neměli dělat.Já ji dostanu zpět i kdyby to mělo stát cokoliv.“ Řekl a zůstal nehybně ležet.
Po chvíli se probral Gun.
„Ty svině nás omráčili jedem.“ Začal naštvaně.
„Je tu i Furath to znamená, že nás chtěli dostat všechny.Co ty na to Garditte?“
„Tož ať je to kdo je to nemám je rád a vymlátím z nich svoju sekeru.“ Řekl pevným hlasem.
„Jej i Iriel už se nám probral“ ztišil hlas a nyní už jen šeptali.
„Tak co jsi v pořádku?“
„Ale jo bylo mi i lépe.“ Zašeptal Iriel.
„Máš nějaké kouzlo nebo něco připraveného?“ zeptal se Gun
„No nějaké mám, ale to nám z nynější situace nepomůže.Za pár minut,až se vzpamatuji, tak musím do sfér.Snad to bude rychlovka než si pro nás dojdou musím si něco vyrobit.“ Oznámil.
„Dobře my s Gardittem a posléze s Furathem vymyslíme plán.“
„Cože? Tady je i Furath?“ podivil se elf a začal ho hledat očima.
„Opravdu.To znamená jediné.Smrťáci se chtějí pomstit.Musím jednat rychle.Jdu do sfér.“ A s tím zavřel pevně oči a začal se soustředit.
Bylo to obtížnější než kdy jindy.Neměl svou mátu která mu pomohla uklidnit rozbouřenou mysl a navíc byl v zajetí což mu na klidu nepřidávalo. Obličej se zkřivil jak se usilovně snažil,ale nakonec po dlouhém boji jeho snaha přinesla ovoce.
Rychlím tempem vyrazil k nejbližší studnici energie.Málem si nevšiml démona který stál kousek od něj.To by přineslo spoustu komplikací.Rychle změnil směr a obešel ho. Došel až ke studnici a začal vytvářet formule jak nejrychleji a nejpřesněji dovedl.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Už je pryč?“ zeptal se Garditt, protože na Iriela neviděl.
„Řekl bych, že ano.Takže jaký mám plán?“
„No nevíme kolik těch černých mrch tady je, ale mosíme sa probit minimálně přes šest černéch, ale možná jich tu bude véc.“ Shrnul situaci Garditt.
„Já nemám zbraň ale mám trpasléčí pěsti takže si s několika poradím,ty náš zlodějíčku umíš také slušně kopnout čí ne?“
„To si piš, že umím.Ale také umím maskovat zbraně.“řekl s úšklebkem.
„Máš dýku? Výborné tož nás rozvaš.“
„Podle mě je to blbost.Jakmile zjistí,že nejsme spoutaní tak budeme muset s nimi bojovat v této malé místnůstce a to by bez zbraní bylo obtížné.“
„Hmm Egar měl pravdu, když řekl, že je v tobě víc než jde vidět.Dobrá, my se o sebe postaráme ale co ostatní? Elf bojovat rukama neumí a Furath nám asi také moc nepomůže takže je to na nás mladej.“
„No Iriel má kouzla a Furath je kněz takže musí doufat v pomoc boží což nevím jak je úspěšné, ale ještě stále žije tak možná je bůh s námi.“
„Áá už se nám probouzí. Dobré ráno Furathe“ Pozdravil ho Garditt.
„Dobré ráno.Co se stalo? Dostal jsem od vás dopis, že se máme sejít pod starým dubem a najednou mě někdo omráčil šipkou.“ Řekl kněz nechápavě.
„No my jsme zase dostali stejný dopis od Vás a také nás někdo omráčil.Měli to dobře naplánované.“
„Takže se nám chtějí pomstít za překažení rituálu?“ zeptal se kněz.
„To si nejsme jistí, ale než jsem omdlel zahlédl jsem jednoho skřeta,takže je to asi víc než pravděpodobné.“ řekl Garditt.
Najednou se něco pohnulo a všichni se otočili.
„Tak jsem zpět“ oznámil udýchaně Iriel.
„V takových to situacích se nejlépe trénuje.To to jsou extrémy to bychom měli opakovat častěji“ pokusil se o zvednutí nálady Iriel.
„Co se tu zatím stalo nového?“
„Nic jen jsme se bavili o ptákovinách“ řekl Gun.
„Tak to je bezva, ale musíme přece vy…“ najednou se zarazil protože zaslechl kroky po kamenné zemi.
„Co se děje?“ zeptal se Furath.
„Někdo jde“ zašeptal Iriel.
Za několik málo sekund bylo slyšet chrastění řetězu,klíče v zámku a poté zvednutí petlice.
Ve dveřích se objevila malá postava v černém hábitě a za ní dvě větší.
„Jsem rád, že vás vidím vzhůru.Tak pojďte máme pro vás překvapení.“řekl a chytil Guna za nohu a táhl ho po zemi pryč.Ty dvě větší chytili Iriela a Furatha a táhli je za Gunem. Zpoza rohu se vynořili další dvě postavy a ty chytili Garditta.Ten sebou vzpurně házel až ho museli pořádně dokopat.
„Kde je moja sekera?!“ zeptal se Garditt.
„Tu už potřebovat nebudeš skrčku“ řekl mu jeden nepříjemným vysokým hlasem, který hned Garditt poznal.
„Skřetí sviňuchy! Zemřete!“ zahřměl a začal sebou opět házet.Na jednu chvíli vyklouzl jednomu strážci, ale ten ho hned chytil a nakopl do krku.Garditt zasípal a přestal sebou házet.
„Já sa nevzdám budu šetřit sílu a pak si to s nima vyřídím ručně stručně“ řekl si pro sebe a už se nechal jen táhnout dál.
Vešli do kruhové místnosti a uprostřed byl stejný obětní stůl jaký viděli v lese.Kolem pět vyzvednutých dlaždic.
Všechny je hodili na jednu hromadu a promluvil jeden kterého ještě neviděli. Byl vysoký asi dvě stě dvacet pět coulů a dvakrát širší než Garditt. Z pod kápě mu vycházelo tmavě fialové světlo.
„Tak darebáci.Zapletli jste se do něčeho po čem vám nic není.Nyní za to zaplatíte.Ale nejdřív z vás vymlátím kde je můj amulet!“ zahřměl poslední slovo až se všichni kromě Garditta otřásli.
„Na co ho chcete?“ zeptal se Iriel ne příliš silným hlasem.
„Co je ti potom ubožáku! Chci vědět kde je!“
„A co když to neřeknem?“ zeptal se Garditt
„Tak vás budu mučit a nakonec vás obětujeme místo té elfky, kterou jste zachránili.“ A temně se zasmál.
„Takže mluvit nebudete?Dobrá.Chlapci půjdeme si pohrát tady s tím tlusťochem.“ A kopl do Garditta takovou silou, že klečící trpaslík spadl na bok a málem se překulil.
Tři postavy chytili Garditta a táhli ho ke stolu.
„A ty,knězi ubohého Mustafy, ty budeš trpět jako poslední, protože jsi je všechny do tohoto zatáhl abys vyděl kdo a proč tady trpí a umírá.“ Řekl obrovský šéf a otočil se zády a zamířil ke stolu.
Furath si klekl a začal se modlit.K Irielovému překvapení Gun taky a to stejně jako Furath.Gun skončil po první modlitbě a sedl si na paty a začal si odkrývat podrážku.Vytáhl zní dýku a rozřezal si pouta a poté i Furathovi.Ten jakoby o tom vůbec nevěděl a modlil se dál.Iriel si klekl vedle nich a nechal si ruce také rozvázat.
Během svého osvobozování od stolu bylo slyšet dopady biče a temný smích. Garditt nedal na sobě znát známky bolesti.
„Hmm biče jsou na nic.Přejdeme na další stupeň!“ zavelel velký šéf a mučitelé odhodili biče a vytáhli věci podobné bičům, ale tyto neměli jedeno ale hned několik vláken které byli dělány tak, aby společně s bolestí také trhali maso.
Tři postavy mučili, čtvrtá stála a dávala rozkazy.Poslední dvě stály za šéfem a dívali se jak si ostatní hrají.
Najednou jeden z nich zaúpěl a spadl k zemi.Druhý tasil šavli a dřív než stihl cokoliv udělat tak se mu dýka zabodla do krku. Gun k němu přiskočil vyrval šavli z ruky a vytáhl si dýku z jeho krku a udělal několik rychlých kroků od něj, protože tušil útok hlavního šéfa, který byl jen kousek před nimi.
Šavli hodil Irielovi, který byl sice odborník v holi, ale šavle mu, jako každému elfovi, nebyla cizí.
„Jak jste se dostali z pout? Chlapci kašlete na toho ubožáka máme tu práci!“ zakřičel šéf a z pod pláště vytáhl velký kyj. Jeho ruce byli potažené hnědou srstí a byli obrovské jako víka od popelnic.
Ostatní tři vytáhli meče.Dva šli po Irielovi a jeden po Gunovi. Velký zatím jen stál a díval se jak si jeho chlapci poradí s protivníky. Iriel první úder vykryl šavlí a druhému se vyhnul.Jeho protivníci nebyli nikterak rychlí což mu vyhovovalo.Druhý úder také kryl a rychle přešel do protiútoku.Jeho soupeř ránu částečně vykryl, ale šavle sklouzla po meči a jemně ho řízla do boku.V poslední chvíli si Iriel všiml záblesku po jeho levé ruce a skočil vpřed do kotoulu.Hrot meče mu udělal ošklivě vyhlížející ránu přes celou šíři zad. Iriel se překulil a podíval se na svého soupeře, který mu způsobil bolest.Ten ztuhl ihned jakmile se jejich pohledy střetli.V Irielových očích zaplála nesmírná zloba posílená bolestí.
„Jeţis!“ vykřikl Iriel a namířil prstem na postavu.Z prstu my vyjel blesk, který zasáhl postavu s takovou prudkostí, že odletěla několik sáhů do zadu kde zůstala ležet.Vzduch naplnil pach spáleného masa. Postavil se na nohy a vyrazil na svého druhého nepřítele.
Gun si vedl také dobře i když utržil několik škrábanců tak ležel na svém nepříteli kterého právě skolil.
Iriel, kterého posilovala vlastní bolest, s nesmírnou krutostí, kterou by u něho nikdo nečekal, probodl svého nepřítele a vítězoslavně se ušklíbl.
„Tak vidím, že jste si poradili s mimi loutkami,ale se mnou jen tak nezatočíte!“ řekl velitel a rozmáchl se kyjem po Gunovy.Ten uskočil a kyj udeřil do kamenů až praskly.S rychlostí, s jakou opět těžký kyj prolétl vzduchem, Gun moc nepočítal, ale díky svým zlodějským reflexům stihl uskočit.Iriel už se také přidal k boji a vzduch prořízla jeho nově nabytá šavle. Zasáhl však jen do boku.Rozřízl hábit a soupeřův bok. Z rozřízlé kapsy mu něco vypadlo na zem a hlasitě to cinklo.Ohnal se kyjem po Irielovi, ale ten tam již nebyl. Oba dva si udělali od obra odstup. Ten si je měřil svým pohledem z pod kápě.Chystal se zvednout předmět který mu vypadl z kapsy, když najednou se v místnosti ozval válečný pokřik. Pak viděli jak Garditt letí vzduchem a ramenem narazil do nepřítele.Ten zavrávoral a aby se udržel na nohou musel udělat několik kroků doleva.Garditt se od něj odrazil a těžce dopadl na záda.
„Myslíš si, že mě ty tvoje lótky nějak ublížili? To jsi na pěkném omylu smraďochu!“ zavrčel Garditt ruce i nohy stále svázané a záda celé od krve.
„Jak chcete“ řekla postava a otočila se na ně.Při Gardittově nárazu mu spadla kápě z hlavy a oni uviděli proti komu stojí.Drsná tvář s hnědou srstí.
„Nejhnusnější kroll, kterého jsem kdy viděl“ pomyslel si Iriel. „Ale ty jeho oči?!“ užasle na něj hleděl.
Jeho oči zářili fialovým světlem, které viděli i když měl na hlavě kápi.
„Nyní se rozlučte se životem!“ a s válečným pokřikem se rozběhl na Garditta.
„Hiçoî!“ řekl Iriel a ukázal na krolla zatnutou pěstí. Tlaková vlna která zní vyletěla odhodila Garditta dobrých osm sáhů daleko, ale kroll stihl zkřížit ruce a něco zakřičet.
„Myslíš si, že jsi jediný co tu umí čarovat ubohý theurgu? Ne, nejsem obyčejný kroll jak všichni ostatní. Blbý a hladový po boji.To nejsem já.“ Řekl a jako by nic dodal „Sijtel!“ a ukázal na Iriela.
Ten i když stihl vyslovit magickou formuli a utvořit kolem sebe magický štít, odletěl dva sáhy dozadu a lehl si na záda.Takovou sílu krollovo kouzlo mělo.
„A nyní se vypořádám s tebou maličký“ řekl a otočil se na Guna.
Ten stál přibytý k zemi a ani se nehnul, ale jeho tvář byla kamenná.Nad čím asi myslel?
Kroll zvedl ruku nad hlavu a otevřel pusu v tom okamžiku odletěl k obětnímu stolu a zastavil se o něj a několik sekund ležel.
Furath se zvedl a v očích mu plápolal bílí plamen.
„Odejdi poskoku Charingánův než tě smete hněv mého pána!“ promluvil nikoliv jeho obvyklým hlasem, ale temným a zvučným.
Ten se však postavil na nohy a zadíval se na kněze. Ten šel stále blíže ke krollovi a díval se mu do očí.
„Nikdy se nevzdám svého cíle a vždy za ním půjdu i když mi takoví jako ty budou stát v cestě.“ Řekl kroll a otočil se ke knězi bokem a zadíval se na Gardita který byl jen kousek od Furatha.
Kroll zvedl ruku a zahřměl něco v jiném jazyce. Irielovi ze hrůzou zježili vlasy, když ucítil kolik energie je obsaženo v tom krátkém slově.A vytřeštil oči na ohnivé jazyky které se proplétali mezi sebou a nesmírně rychle mířili ke Gardittovy. Věděl, že kdyby udělal cokoliv nemělo by to žádný význam.Tak mocné bylo to kouzlo, že nemělo ceny mu vzdorovat a jen jej s hrůzou sledoval a čekal na konec svého přítele.
Plameny byli sáh od Garditta když se vzduchem mihl černý stín. Ten stín plameny obalily a zmizely. Stín však nezmizel, ale dopadl na zem. Kroll zařval bolestí a klekl na kolena s agonií ve tváři.
Zvedl třesoucí se ruku a vytvořil portál a zadíval se na ně.
„My se ještě sssetkááááme, alee pppak tto bude váááš konnec“ zařval z posledních sil a skočil po hlavě do portálu, který se následně s plasknutím a oslepujícím zábleskem zavřel.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Krylle!Krylle!!“ zakřičel okamžitě.
„Ano Pane?“ zeptal se malý goblin který právě otevřel dveře do místnosti.
„Chci mít dva dny klid.Nikoho ke mně nepouštěj a jídlo mi dávej na stůl.Rozuměl jsi?“
„Jistě pane“ odpověděl rychle a s úklonou odešel.
Sundal ze sebe roztrhaný plášť a sedl si na postel.Jeho majestátní tělo bylo nyní nějaké chabé. Jindy překýpající sílou a sebevědomím nyní vypadalo sklesle a slabě.
„Blbý kněz! Proč to udělal to pako jedno? A co to vlastně udělal, že mě to takto zničilo? To nechápu vždyť nebyl tak mocný. Je to jakési divné.Amulet jsem nezískal zpátky a to kvůli jednomu knězi a trpaslíkovi“ říkal si pro sebe a šáhl si na rozseknutý bok.
„To se rychle uzdraví to je nic, ale musím nabrat sílu abych mohl pokračovat ve svém úkolu. Nezradím Pána a dokončím co jsem zač…“
Najednou se zarazil a podíval se opět na svůj boj. Potom těžce stoupl a došel k hábitu. Když jej uviděl rychle strčil ruku do pravé kapsy. Poté zaklonil hlavu a zařval tak jak nedovedl žádný žijící kroll. Byl to řev zlosti a nenávisti. Dřív než dořval svalil se bezvládně na postel.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Jste v pořádku?“ zeptal se Gun roztřeseným hlasem.
„Já ano“ řekl Iriel a ležel na zemi nic nevidíce.
„Garditte?“ zavolal Gun.
„Furathe?“ zvolal Iriel.
„Co se stalo? Já vůbec nic nevidím?“ zeptal se Gun Iriela.
„Já také ne, ale to za chvíli přejde. Byl to záblesk po zavření magického portálu“ vysvětlil Iriel.
Několik minut nic nedělali.
„Už začínám vidět“ oznámil s radostí ve hlase Gun.
„Já už taky.Pojď mi prosím pomoci na nohy“ požádal ho Iriel.
Iriel byl vysláblý, ale držel se na nohách a mířili k hromadě hader, které představovali Garditta a Furatha.
„Co se stalo?“ zeptal se Gun Iriela „proč ten kroll zmizel?“
„To zatím nevím, ale možná... to snad né!“ najednou řekl zděšeně Iriel, který si náhle uvědomil vše co se stalo.
„Furathe!“ zakřičel a zrychlil krok. Gun ho musel podpírat.
„Co se stalo?“ naléhal Gun.
Jakmile přišli k oběma přátelům, jeden z nich se pohnul a podíval se na Iriela.
Uviděli tvář, která kdysi byla obličejem Furatha. Nyní spíše připomínala uschlou hrušku. Vrásky měl po celé tváři a místy byl i velmi škaredě popálen.Na hlavě mu nezbyl ani jediný vlas. Ztěžka otevřel ústa a promluvil:
„Irieliii. Poslouchej. Musssíte do Quertu za mým předsta..sta…staveným pätrem Őlinem a říct.. říct co se tu stalo.A hl..hlavně moje tě..tělo pohřběte ať se mohu setkat s mým pánem na věč..no..sti.Běžžte a poms..tě..t..te..m.m…“ oči se pevně zadívali na Iriela,pak se mu hlava zavrátila a on vydechl na posledy.
Iriel mu levou rukou pozvedl hlavu a pravou zavřel jeho otevřené oči.
„Garditt žije“ oznámil Gun „ale nevím co mu je, nehýbá se“
Iriel položil Furathovo tělo a přešel k trpaslíkovi. Sklonil se nad ním a zavřel oči. Položil mu roku na hruď poté na krk a nakonec na čelo. Pak zvedl hlavu.
„Za chvilku se probere.Je jen omráčen silou toho kouzla co šlo proti němu.Nechápu jak to Furath dokázal.“
„Co jak dokázal?“ nechápal Gun.
„Nejprve jak se mu podařilo toho krolla odhodit na ten stůl a poté jak dokázal přežít tak silné kouzlo a ještě zranit krolla tak, že musel utéct? To nechápu“ řekl Iriel.
Garditt sebou trhl. Zvedl hlavu a otočil se na ně.
„Co..Co se stalo? Jak to že žiju?Tu není něco v pořádku“ zastěžoval si.
„Poděkuj bohu a tady Furathovi, který se za tebe obětoval.“ Najednou se Iriel plácl do čela.
„To je jediné vysvětlení.Ano,jistě nic jiného to nemůže být.“
„Co to meleš?“ zeptal se Garditt.
„Přemýšlel jsem nad tím jak bylo možné, že Furath přežil tak silné kouzlo,které tebe omráčilo a ještě stihl toho krolla zranit tak, že utekl.“
„On přežil?Já som myslel, že je mrtvý jak sem ho tu vedle sebe uviděl.“
„Ale on bohužel je mrtvý,ale stihl nám říct svou poslední prosbu než skonal.Máme ho pohřbít,oznámit co se stalo jeho nadřízenému a pomstít ho.“
„A jak je teda možné, že se stalo to co se stalo?“ zeptal se Gun.
„No nejsem si jistý, ale je to jediné vysvětlení. Kněží,podle knih,mají velkou náklonnost boha, kterému slouží a jejich oběť může znamenat, že i oni smí zasáhnou trochu do dění na světě.Nevím zní to divně, ale to je jediné vysvětlení co mě napadá.“ Řekl Iriel a mlčel.
„Tož to je jasné jdem ho pohřbít jak chtěl a pak musím splnít jeho prosbu.Zachránil mňa tak mus splním to co chtěl.“ Řekl Garditt
„Tak my jdeme do toho s tebou,protože to se týkalo i nás nejenom tebe.“ Řekl Gun.
„Tak to je jasné.“ Potvrdil Iriel a nabídl ruku k pomoci na nohy.
„Mě nikdo pomáhat nebude!“ zavrčel Garditt a postavil se i přes všechnu bolest na nohy.Jakmile šli z místnosti pryč všiml si Gun malého předmětu.
„Není to ta věc co vypadla krollovi z kapsy když ho Iriel řízl?“ zeptal se Gun a zvedl to.
Byl to prsten.Prsten vyroben z nejčernějšího kovu a popsán temně rudými runami ohromné síly.
„To je velmi podobné amuletu, který máme.“ Řekl Gardit a vzal si prsten k sobě do kapsy.
Zjistili, že jsou v jeskyni a to v Krasových horách, které jsou ukryté kousek od Itas v hustém lese, kde Garditt s Irielem narazili na skřety před příchodem do Itas.Všechny svoje věci nalezli a navíc tam bylo i trochu jídla.
Furathovo tělo pohřbili před vstupem do jeskyně.Vyskládali nádhernou mohylu. Iriel do desky vytesal nápis v lidském,trpasličím i elfském jazyce aby se na Furatha nikdy nezapomnělo.
Poté vykročili do Itas.Měli hlad a neměli si jak ulovit zvěř. Proto šli dál a nezastavovali se. Les byl hustý, ale nebyl to pro ně moc velký problém, jediný problém bylo nebezpečí.Všude mohlo čekat skryté a smrtelné. Les pomalu řídl, když uslyšeli v dáli
vytí vlků. Pokračovali dál jako by se nic nedělo.Garditt unaven z mučení a jeho druhové na tom nebyli o moc lépe.
„Bojovat se mi moc nechce“ prolomil ticho Gun.
„Mě jo!“ zavrčel temně Garditt jakoby naštvaný sám na sebe za to co se stalo.
„Neříkej to dvakrát.“ Řekl Iriel „To co se stalo, sobě nevyčítej Garditte.Furath si vybral sám,nikdo neví proč to udělal, ale udělal to a my se mu musíme za to odvděčit a odčinit se co nejlépe dovedeme.“
„Máš pravdu,ale to mě neuspokojí. Mám zlost na sebe, na toho krolla a musím si ju někde vybít.A to někde je v boji.“
Pak nikdo nic neřekl a šli dál. Slunce již klesalo a za několik hodin bude v celém lese tma a vlci byli stále slyšet.Najednou se vzduchem neslo jiné volání. Volání o pomoc.Ženský hlas přerušovaně volal o pomoc.
Neváhali a vyběhli za ním.Uviděli dva muže a jednu ženu.
„Vy si chcete užít vy chlípníci jedni!?“ zakřičel Garditt a už měl zbraně v rukou.
„Tak si úžíte v boji se mnů a nikoliv v boji proti vzpínající sa ženě srabáci!“
Muž udeřil ženu a ta zůstala ležet a oba se vydali Gardittovi vstříc.
Vedle Garditta se po levici postavil Gun s dýkami v rukách a po pravici Iriel se svou bojovou holí.
„Tak máš s sebou aj malou školku? Tak uvidíme co umíte!“ zasmál se muž a oba vytáhli těžké obouruční meče, které naháněli strach již sami o sobě.
Gardit neváhal a rozběhl se proti nim. Iriel pozvolna také a Gun si je začal obíhat z boku.
Garditt vykryl jeden meč sekerou a chtěl zasadit úder kladivem.Gun vrhl dýku po jednom z mužů.Stalo se však něco co nikdo nečekal. Meč projel sekerou o kterou se měl zastavit,kladivo projelo lidským tělem které mělo rozdrtit a dýky proletěla stejně jako kladivo. Všichni najednou zmizeli. Muži i žena se rozplynuli jako pára a na ně dolehla nesnesitelná únava. Nemohli nic dělat a už bloudili v říši snů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Už dlouhou dobu sloužil svému pánovi, ale v takovéto náladě ho dlouho neviděl. Poté co se vrátil pořád jen spal, jedl a ničil. Jeho pokoj byl rozházený jako kdyby se jím přehnal hurikán.Stůl byl na tři kousky,židle se válela všude a knihovna byla převrácená.
Již tři dny probíhaly tyto stavy v jeho pánovi. Ale dnes to vypadalo jinak. Vešel do uklizené místnosti, kde vše bylo jako předtím a jeho pán seděl za stolem a psal dopis.
„Vaše snídaně pane“ oznámil Kryll.
Pán ani neodpověděl a pokračoval v psaní.
„Promiňte pane, ale smím vědět co se vám přihodilo špatného?Sloužím Vám již tolik let a nikdy jste neměl tak špatnou náladu.“ Zeptal se troufale goblin.
„Ztratil jsem prsten“ oznámil stroze.
Goblin si asi uvědomil, že není dobré píchat spícího draka do oka a raději opustil kvapem místnost. Sloužil mu již dvanáct let a stále nemohl svého pána pochopit.Byl to sice kroll, ale byl chytrý což u krollů nikdy nebývá a navíc ty jeho oči.To byl asi ten důvod proč se mu nabídl do služeb.Uhranuli ho jeho oči. Nádherně a zároveň zlověstně svítící oči.
V domě se staral o vše. O kuchařku,o uklízení a návštěvy,kterých nebylo moc,ale byli velmi divné. Někdy jeho pán mizel na dlouhé týdny a nechal mu seznam úkolů, které musí splnit do jeho návratu.
Nejpodivnější ovšem byla jeho pracovna. Nacházelo se tam spousta vzácných knih, ale jedna věc ho udivovala úplně nejvíc.
Byl to svitek který ležel na jeho stole neustále. Svitek s názvem Redenburgské povídky, nikoliv kvůli obsahu, ale protože to byl jediný svitek ve kterém byli obrázky a to hned dva.Ani starodávné Trpasičí báje či Elfské legendy neměli obrázky a to něco znamená.
Rád si je čítával a on jediný pochopil co skutečně jeho pán dělá.Nikdo jiný to vědět nemohl, nikdo nečetl Redenburgské povídky a nikdo nebyl v pánově pracovně aby viděl to co viděl on.
Ano Kryll byl jediný.Byl strážcem tajemství, které se nikdo nesmí dozvědět.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Viděli veliké stvoření velké jako kroll, ale nebyl to kroll. Měl hnědou srst a byl mírně shrbený a měl na nohách kopyta.Nohy jako kmeny od starých dubů a ruce jako lidský trup.Hruď za jakou by se nestyděl žádný kroll a hlavu, hlavu měl býka.
Náhle promluvil plynule lidským jazykem.
„Rozhodl jsem zkoušet pocestné abych zjistil zdali existují ještě dobré bytosti.Prošli jste zkouškou a prokázali jste, že jste dobří.Za odměnu jsem se rozhodl zasáhnout do vašeho světa a ukáži vám několik obrazů budoucnosti které se mohou, ale nemusí stát. Záleží jen na vás.“
To dořekl a najednou se rozplynul.
Viděli horu a kolem ní velkou pláň.Nebe křižovali žluté blesky a na úpatí hory byli černí mravenci. Nad horou létali tři černí okřídlení. Naproti černým stáli červení mravenci a čekali. Poté se ozval vysoký zvuk plný naděje a vítězství z armády červených. Na obzoru se objevili temné stíny. Nakonec uviděli tři červené létající mravence.
Vše se rozplynulo a viděli překrásnou zahradu plnou zeleně a potůček jak jí protéká. Pak uviděli i jednu bytost.Byl to elf.Překrásný elf s dlouhými blonďatými vlasy sepnuty jemnou korunkou na hlavě která ovšem vypadala jak z nejdražšího kovu jaký existuje.Musel to být král. Pak promluvil
„Chcete-li ukončit to co může znamenat konec,musíte mě najít.Do té doby je vítězství nemožné.“ A s tím zmizel a zbyla jen černočerná tma.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Co to mám s hlavou?Co se to stalo?“ řekl si a začal si ohmatávat hlavu, která ho strašlivě bolela.
„Vidím, že si už vzhůru.Tož to ti to trvalo. Iriel ještě spí jak zabité.“ Ozval se najednou známý hlas za jeho zády.Rychle se otočil a spatřil Garditta jak sedí na kameni a dívá se na něj.
„Co se to stalo? Měl jsem takový divný sen a to je jediné co si pamatuji.“ Řekl Gun zmateně.
„Jo chlapče, taky jsem měl sen,ale chápu toho možná trochu víc než ty, ale přece bych jen počkal na elfa než začnem skládat nějaké ty teorie.“
Iriel se probral asi pět minut po Gunarovi. Očividně taky moc nechápal co se stalo.
„Nechápu to stejně jako vy.To stvoření jsem ještě nikdy neviděl a vůbec nevím co to bylo.Ale sen jsme všichni měli stejný.“ Řekl Iriel.
„Tož sen nechme snem mosime vyrazit do města a co nejdřív říci novinky.“ Navrhl Garditt a také tak učinili.
Dorazili do Itas a vše řekli starostovi a poté řekli, že musí do Quertu za pätrem Őlinem, za jeho nadřízeným, podle jeho posledního přání.
Starosta sice chvíli nevěřil tomu co se stalo, ale nakonec uvěřil a nechal je pouze podepsat protokol, který sepsali, a poté je nechal jít do Quertu.
Gun se rozloučil s Egarem a společně vyrazili do dalšího dobrodružství, tentokráte do města Quert.
Říká se, že trpaslíci se rodí s kladivem a sekerou. Sekera je symbolem síly a dokonalostí zacházení se zbraněmi. Kladivo je znak kovářství ve kterém vynikají všichni trpaslíci. Každé trpasličí dítě se dozvý především o dvou kovářích svého národa kteří se zařadili mezi nejvýznamnější. Byli jím Neurin a Herald.
Herald byl mistr v kovářství a byl také zběhlí v theurgii a dostal převratnou myšlenku. Spojit kovářství a magii. Tím by vytvořil dokonalé zbraně a trpaslíci, kteří se neuměli bránit magii, by dostali jistou možnost jak by se jí bránit mohli aniž by se ji museli učit. Nemohl dlouhou dobu přijít jak by se tato dvě starodávná odvětví dala spojit až nakonec zamýšlel své snažení ukončit.
Jednoho pochmůrného večera, zrovna když cestoval, seděl v hospodě “U vyhaslého krku” a poslouchal tlachání místních steingastrů. Slyšel všemožné bláboli o vílách,vlkodlací, ale především o dracích. Podle těch dědulů byli draci ti kteří všechno věděli a pokud jste natrefili na toho hodného, tak vám mohl pomoci. To ho vedlo na báječnou, ale šílenou myšlenku. Vyhledat draka a požádat ho o radu
Putoval světem několik desetiletí až doputoval daleko na sever a v jednom městě se doslechl, že před dvěma dny vyrazila skupina válečníků na draka který se zde objevil.Herald se okamžitě vydal po jejich stopách a dohnal je. V dračí slůji našli bílého draka a pět vajec. Válečníci se chystali na oslabenou samici zaútočit, ale Herald ji potřeboval živou, proto se jim to snažil rozmluvit. Ti se ovšem nedali až na dva. Ti se přidali na stranu Heralda a společně donutili ostatní se stáhnout a tuto nebezpečnou výpravu rozpustit. Herald dosáhl svého.
Začátek z knihy: Trpasličí legendy prvního věku
Dasty