Kapitola 5. Renes
Wed. Nejzápadnější království v jehož čele je lidský král. Nepatří mezi největší a nejsilnější, ale má dlouhé pobřeží díky němu mohou obchodovat ze všech měst s elfkým královstvím Moron i Olian.Po souši pak se sousedním Redenburským královstvím.
Před dávnými lety, jen několik století poté co lidé přišli na svět, se odehrála velká válka. Lidé bojovali proti elfům a trpaslíkům,elfové proti trpaslíkům a lidem,trpaslíci proti lidem a elfům. Byli to zlé a kruté doby.Doby kdy se zrodili hrdinové.Ať už lidští,elfští nebo trpasličtí.V každé rase se zrodili hrdinové, kteří se svými činy vryli do paměti svým i nepřátelským jednotkám.
Tato válka by vedla k utvoření světa, kde by se neustále zabíjelo a válčilo.Ale byl skutečně toto pravý význam proč byla tato válka nutná? Proč tuto válku vyprovokovali temní našeptávači?
Bylo to proto,aby oslabilo lidi,elfy a trpaslíky. Protože zlo,v podobě Charingana, mělo větší úmysly než jen rozhádat národy, které stvořil Mustaf, ale totálně je zničit. Během jejich válek se v horách shromáždili skřeti a připravovali se na útok, kterým znepřátelené národy lehce porazí. To by se také stalo, kdyby ovšem tato zlá doba nezrodila hrdiny. Hrdiny, kteří se ovšem neproháněli po bojišti nýbrž po obloze. Říkali si diplomatos.
Tito diplomatos na svých ochočených grifinech přelétali z království do království a spojovali znepřátelené rasy proti Charinganově hrozbě. To se stalo na poslední chvíli a skřeti byli rozprášeni. Poté se lidé,elfové a trpaslíci domluvili a rozdělili si známý svět a začali opět žít v míru a klidném pokoji.
Elfové se blížili lidskému způsobu žití a proto některá elfská města měla politickou moc nad lidskými a naopak. Avšak tvrdohlaví trpaslíci si stáli za svými zvyky a tradicemi a jejich města dostala status městský států v jejichž čele je kőng a jednotliví kőngové jednou za sto let volí velekőnga, který sídlí buď to v Taretu a nebo v Karadu podle toho jaké období zrovna padne na jeho vládu.
V hlavním městě Wedského království se vše chytalo na velkolepé oslavy.Do Renese dorazí král Redenburský Johanes Gőren, aby navštívil svého souseda krále Fridericha II.
Po dvou týdnech příprav se na hradbách konečně rozezněli trupky a Renes naplnil zvuk Redenburských fanfár na uvítání jejich krále. Poté se rozezněli všechny zvony ve městě a eskorta z Redenburgu projela městem přímo do královského hradu, kde již čekal král Wedský.
„Vítej v Renesi drahý bratránku“ začal Friderich.
„Buď zdráv, Friderichu,králi Wedský“ odpověděl zdvořile Johanes a s úsměvem objal svého protějška.
Friderich II, král Wedský, působil vedle Johanese Gőrena,krále Redenburského, méně majestátním vzhledem. Friderich byl mistrem ve věcech diplomatických zato Johanes byl vůdčí osobností Redenburského vojska ve všech bitvách. Byl vysoký dvěstějeden coul,měl dlouhé blonďaté vlasy,hladkou tvář a mohutné tělo značilo jeho bojovou povahu.I když jel na návštěvu měl na sobě zářivě stříbrné plátové brnění a na hrudi nosil …………… ,erb rodu Redenburgů Na zádech obouruční meč a na hlavě helmu s modrým chocholem. Jeho kůň byl stejně jako jeho pán mohutný a na sobě měl přehozenou kroužkovou zbroj.Na levé straně byl zavěšen štít s erbem. Po pravici se na koňském boku houpal široký meč.
Friderich byl „pouhých“ sto osmdesát sedm coulů vysoký a šlo na něm poznat, že si potrpí na dobrém jídle a pití.Byl jediný kdo byl širší než Johanes, ale v jeho případě to byli svaly nikoliv tuky. Ale na rozdíl od ostatních králů byl velmi inteligentní a velmi výřečný což mu dávalo velkou výhodu. Jeho kulaťoučký obličej s hustým černým plnovousem a na krátko střiženými vlasy působil mírně a přátelsky. Byl oděn v překrásném červeném plášti na němž byl zlatem vyšitý jeho erb, …………… .
Po krátkém uvítání šli oba králové do jídelního sálu, kde již bylo vše připraveno pro jejich veličenstva.
Během jídla probírali obecné záležitosti typu jaká byla cesta,jak se vede ženám,jak dětem a podobné.
Po jídle se přemístili do menší místnosti, která byla královskou kanceláří.
V místnosti byli dvě okna přímo proti vstupu neboli hned za stolem. Na stěnách místnosti byly z kamene vytesány náznaky klenutých oblouků se sloupy.Zbytek byl potažen červenou tapisérií. Masivní ebenový nábytek působil majestátně. Mezi okny byli na zdi zavěšené Friderichova kroušková zbroj, jedenapůlruční meč, štít s erbem a helma.Ze stropu vysel velký křišťálový lustr ,který by osvítil dostatečně i čtyři takovéto místnosti. Za stolem byla mistrovsky vyřezávaná ebenová židle do které se na polštářek posadil Friderich a gestem nabídl Johanesovi křeslo, které ve svém vzhledu a pohodlnosti moc nezaostávalo za křeslem Wedského krále.
„Jsem rád, že jsi dojel Johane.“ Začal Friderich
„Situace je stále složitější.Ti nelidé si začínají stále více dovolovat.Někteří přepadají karavany,jiní loupí ve městech jako by nic, ale to nejhorší je, že vyhodili do vzduchu za pomocí sirného prachu část našich hradeb.“
„To je velmi vážné obvinění.Jsi si jist, že za tím výbuchem jsou právě nelidé?“ zeptal se Johan.
„Ano. Před výbuchem dva vojáci odpřísahali, že viděli elf jak zapaluje sud se sirným prachem,který následně explodoval a oni pak našli i jeho hlavu.Podle našich odborníků, jen ten kdo zapaluje sud má šanci, že mu výbuch neroztrhá hlavu.Z toho usuzuji, že za tím byli elfové.“
„Dobře připusťme, že elfové odpálili sud, ale proč mluvíš stále o nelidech,bratranče? Copak ty sudy odpálili ještě trpaslíci,hobiti nebo krolové?“ zeptal se podiveně Johanes
„A pověz mi, kdo jediný umí vyrobit sirný prach? Trpaslíci. Johane, ten sud byl obrovský ani ty by jsi ho sám neunesl moc daleko.Kdo jediný má takovou sílu aby ten sud
dopravil na místo a přitom nebyl v podezření? No kroll. Koho by napadlo, že tupý kroll nese na zádech sirný prach, aby vyhodil do vzduchu hradby? Většina lidí si myslela, že nese sud s pivem. A nakonec kdo odlákal pozornost strážců, když to ten zpropadený elf šel podpálit? Tři malí,drzí a moc ukecaní hobiti.To je ten důvod proč jsem v posledních dnech změnil svůj názor na nelidi. Ty to jistě pochopíš.“ Vysvětlil Friderich.
„Chápu,chápu“ řekl Johanes a vzal si ze stříbrného tácu střapec hroznů a pomalu je jedl.
„Takže ty chceš vyhlásit tichou válku nelidem? Ale oni na to přijdou a budou problémy.V tvém království se nachází Mort-de-marsen jedno z největších elfských měst na světě a hlavně diamantové hory a obrovská trpasličí pevnost Taret spolu s dalšími menšími jako je Iriridin nebo Tha. To je téměř nemožné udělat takovou vzpouru.“ Varoval ho Johanes.
„Ano to máš pravdu.Je to nemožné pro Wed, ale nikoliv pro Redenburgsko-Wedskou armádu pod velením samotného Johanese Gőrena z rodu Redenburgů“ Řekl Friderich
Johanes zachoval vážnou tvář, ale jeho oči zapláli touhou po boji.Neodpověděl hned.Vzal si kalich vína a zhluboka se napil.
„Tak toto je ten důvod proč jsi mě pozval do Renesu? Spojenectví proti nelidem.“ Řekl Johan.
„Ano bratránku, je to jeden z hlavních důvodů, ale mám tu ještě jeden důvod.“
„A to je jaký?“ zeptal se s klidným hlasem.
„To je Olian.Náš největší obchodní spojenec nám zakázal dovážet naše zboží.Vyhlásil na nás bojkot!“ zakřičel Friderich téměř s nesnesitelnou nenávistí v hlase.
„A to ani nevím kvuli čemu. Poslali mi dopis ve kterém stálo, že od listopadu nesmí žádná Wedská obchodní loď překročit Olianské hranice.A důvod byl nekvalitní a předražené zboží a to mají i oni takže to nemohu považovat za skutečný důvod.“
„No to teda nemůžeš to máš pravdu.Ale nic ve zlém, ale to je i pro Johanese Gőrena a jeho bratrance Fridericha II. Moc velké sousto.“ Opět byl na vahách Johanes.
„Opět správně bratránku“ usmál se Friderich.
„Z toho důvodu je zde i Ilie. Nechť vejde Ilie Rulenská!“ zvolal.
„Rulenská?“ zeptal se Johan
„Ty chceš do toho zatáhnout i Rulen?“ podivoval se.
„Když všichni lidé tak všichni“ potvrdil Friderich a už se díval na otvírající se dveře a na vstupující osobu.
Měla na sobě zelenou kazajku vykládanou rubíny a safíry.Na krku připnutý světlehnědý plášť, který za ním vlál díky jejímu rychlému kroku. Vlasty měla krátké a velmi kudrnaté stejné barvy jako plášť.
Klekla na jedno koleno sklonila hlavu a čekala.
„Vstaň,vyslankyně Mesety XIV. Krále Rulanského.“ Vyzval ji Friderich a ukázal jí na křeslo, které bylo stejné jako na kterém seděl Johanes.
„Buďte zdrávi králové.“Pozdravila je.
„Jeho veličenstvo Meseta XIV. Posílá dopisy, každému králi jeden a všechny Vás srdečně zdraví.“
Předala jim dopisy, které byli zapečetěné žlutou pečetí.
Oba si je v klidu přečetli a pak chvíli mlčeli.
„Co všechno víš?“ prolomil ticho Friderich a podíval se na vyslankyni.
„Jsem zcela zasvěcená do Vašeho problému“ odpověděla.
„To jsme rádi.Takže co říká Meseta na náš návrh?“
„Pan Meseta říká, že souhlasí a již začal s přípravami. Elfové z Tërelinu opouští pomalu Rulen a stahují se do Erinorského hlavního města. Ale trpaslíci v Ansbachu se hodlají asi bránit a neopouští svoji pevnost, ale naopak budují opevnění.Něco jistě vycítili.Hobiti utekli hned jakmile jsme je všechny začali soudit za zlodějství.Část Rulenského vojska, které Meseta vyšle do Wedských vod čítá 10 válečných trojstěžníků, 15 bojových galér a 8 škunerů. Na palubě bude celkem 1100 námořníků, 2350 vojáků a 40 tun stavebního materiálu na obléhací stroje.“ Řekla vyslankyně a jak mluvila oběma mužům zářili oči štěstím.
„Dokonalé“ pochvaloval si situaci Friderich.
„Vše co zde zazní vyřiď svému králi Mesetovi XIV. Běda jestli zapomeneš.Pak ti dám také dopis pro jeho veličenstvo. Jsem si téměř jist, že moji vyslanci přesvědčí lidské města v Moronu aby se postavili elfům z Post-Ila-Verby a svrhnou tak elfské království. V Erinoru to bude obtížné.Tamní obyvatelé jsou s elfy zadobře proto asi nepůjdou přesvědčit. Navíc je na území Erinoru spousta lesů kde se elfové jistě usídlí a také pevnost Zeret-dum, která ovšem není moc dobře bráněná.V Redenburgu je situace také složitá trpasličí pevnosti Kiliring kern a Rindol jsou dokonale postavené a v okolí elfského Huritej-samoj-sun je velký a hlavně hustý les. Zde ve Wedu je nedobytný Taret a elfské velkoměsto Mont-de-marsen.A snad ještě víc opevněná pevnost se skrývá v srdci Karadských hor a to samotné hlavní město království Karag-demského a to Karad. Naší výhodou je, že lidí je více než elfů,trpaslíků a hobitů dohromady, proto toho musíme využít.“ Shrnul celou situaci Friderich.
„Vidím, že jsi o svém plánu dlouho přemýšlel bratránku.“ Usmál se na něj Johan.
„Ano ale ještě jsem nedomyslel, protože jsem neuvažoval nad posledním královstvím elfů a to legendárním Eleanorem, kam ještě nevkročila ani lidská ani trpasličí noha.“
„Ano toto království je nám záhadou, ale to teď pusťme z hlavy a pojďme počítat. Lodě z Rulenu k nám doplují tak za sedm měsíců.To znamená, že máme šest a půl měsíce příprav a pak musíme začít.“ Řekl Johan.
„Ano přesně tak, ale dost bylo přemýšlení pozvedněme všichni tři nyní své číše a připijme si na jednotu a nadvládu lidí!“
Poté lidé začali proskoumávat zbylý svět na pevnině, elfové na moři a trpaslíci pod zemí. Objevili spousty neznámých inteligentních bytostí, jako hobity, sarkony,skaveny,jereny,krolly, ale i neinteligentní a dokonce magické. Trpaslíci objevili spoustu rud a naučili se snimi pracovat, ale také objevovali stvoření které neměli být nikdy objevené.Stvoření starší než samotní elfové které z dob dávno zapomenutých byli uvězněny v hlubinách zemských a střežili své poklady,své rudy.
Bylo vymyšleno spousta zbraní at už bodných, sečných, drtivých, řezných, vrhacích, střelný nebo obléhací mechanismi, ale nikdy nikdo nezacházel se zbraněmi lépe než Mistr Geralius. Ten ve své Akademii bojového umění učil malé děti od mala zacházet se zbraněmi jako s nástrojem nikoli jako s vražednou zbraní. Výsledkem bylo dokonalé splynutí těla a duše se zbraní.Jako je to dnes co jsem slíchával jeho heslo: Tělo a zbraň musí jedno být. A tak se také stalo. Jen několik málo jedinců dosáhlo takového mistroství jako Geralius a jen hrstka z nich toto umění šířila dál.
A tak se stalo že po vypálení Adademie se toto umění strácelo až se téměř úplně stratilo. Asi jen dva muži na světě, nebo také nikdo, ovládají toto umění a nikdo neví co je na tom pravdy. Ale jedno je jistéMistr Geralius zanechal v nás hluboké vzpomínky na časy dávno minulé kdy zbraň a tělo jedno byli.
Pokračování knihy: Redenburgské legendy
Dasty