Kníři z Anntaru

Ráno je probudil Gun ještě dřív než svítalo.
„Haló! Vstávejte musíme co nejdřív vyrazit. Tram již čeká dole tak sebou hoďte.“
Rychle vstali opláchli si obličeje a vzali si potřebnou výstroj a sešli dolů. Gun nelhal. Tram již seděl u stolu ve svojí zelenohnědé kožené kazajce,luk přes rameno a u pasu krátký meč.
„Dobré ráno pánové. Musíme si pospíšit naše výprava může trvat několik dní. Medvědi mají velké pole působnosti.“ Vysvětlil Tram.
„Jistě jistě. Jen si vezmeme nějaké jídlo a hned jsme připraveni.“Odvětil Iriel.
Za pět minut již byli před hodinářstvím a šli přímo k hlavní bráně.U brány stáli stráže a jakmile je uviděli okamžitě byli ve střehu.
„Kam tak brzy Trame s takovou partií?“ vyptával se menší obtloustlý strážník.
„Jdeme na škodnou do lesa. Pobíhá nám tu medvěd a zabíjel už hodně.Teď je čas mu to vrátit.“ Odvětil Hajný. „Toto jsou mí pomocníci.“ Dodal.
„Dobře jen běžte a přeji vám hodně štěstí. Místní medvědi jsou tvrdí.“ Řekl jako by byl zde hajný on.
Šli na severovýchod směrem odkud přišel Iriel s Gardittem.
„Hlouběji v lese jsou jeskyně tak se tam můžeme jít podívat jestli se tam někde neusídlil a nechodí odtud na lovy.“
„To není špatný nápad, ale když jsme odtud před měsícem přišli tak jsme tam našli jen šest skřetů, kteří byli asi stejně hladoví jako náš medvěd.“ Odvětil elf.
„Skřeti? U nás?“ zeptal se vyděšeně hajný.
„Jistě. Ale není čeho sa bát. Moja sekera a kladívko si s nima pohrály. A tady Iriel taky vůbec nezaostával.“ Potvrdil skutečnost Garditt.
„Hmm tak to nerad slyším, ale stejně, jen to vědomí, že tu kolem pobíhají skřeti mě znepokojuje..“
„Jo Gune, všechno nejlepší k tvým dnešním dvaadvacátým narozeninám“ Popřál Iriel.
„Jej děkuji.“ Odpověděl Gun, který nic takového nečekal.
Došli na kraj lesa a Garditt si vytáhl sekeru, Tram luk a Iriel pevněji stiskl hůl. Jen Gun zůstal v klidu a nic neudělal.
„Teď musíme být opatrní. Les skrývá spousty nebezpečných zvířat.“ Oznámil Tram a vykročil jako první společně s Gardittem.
Slunce již vyšlo, ale v lese se jim zdálo, že je stále noc. Jen Gardistovi to nevadilo. Šli již několik hodin když začal les houstnout a oni poznávali hustý les, který se nacházel v blízkosti jeskyň.
Najednou uslyšeli výkřik a posléze zachrčení a dutý náraz. To vše se stalo velmi rychle a pouhé tři sáhy napravo od Garditta.Když se podívali co způsobilo onen randál,nalezli na zemi ležícího skřeta, který měl v krku zabodnutou dýku.Všichni se
podívali na Guna a ten jen přišel, vytáhl svou dýku, očistil od skřetí krve a schoval ji zpět do rukávu.
„Tož reflexi.Ve městě se musí každý umět rychle a dobře bránit.“Vysvětlil Gun.
Jakmile se Tram sklonil nad skřetem mrkl na Iriela a Garditta aby bylo jasné co tím myslel.Gun musel být dobrým zlodějem. Takové reflexi ještě Iriel neviděl a to se o elfech říká, že jsou rychlí.
„Tak to bylo pěkné Gune. Už se nedivím, že jsi chtěl jít s námi“ Pochvaloval ho Tram. „Ale nyní vykročme dál není času nazbyt.Buďme stále ve střehu.“
V mezerách mezi stromy viděli skály, ale Tram zatím nenašel žádné medvědí stopy,jen několik vlčích, ale ty byli dlouho staré.
„V těchto skalách je 12 jeskyní a z toho do 5 by se mohl náš medvěd nastěhovat, ostatní jsou mu malé.“ Oznámil Tram.
„Tož na co čekáme? Idem pěkně jednu po druhé a určitě tam něco najdem.“ Vysvětlil plán Garditt.
„No zní to jednoduše, ale tyto jeskyně jsou rozsáhlé a určitě tam žijí další nebezpečné stvoření.“
„A komu to vadí? Aspoň moje zbraně budou mít po dlouhé době něco na prácu“ zaradoval se Garditt.
„Ale to nám může trvat i dva dny možná déle.“ Pochyboval o Gardittově plánu Tram.
„Může, ale třeba budeme mít štěstí a narazíme na to zvíře hned v té první a tam ho rozmáznu a možem jít dom.“ Opáčil Garditt.
„Nu dobrá.“ Souhlasil nakonec Tram. „ Pojďme“ a vykročil.
Už se blížili k první jeskyni, když tu je najednou něco praštilo do nosu. Byl to strašlivý smrad hnijícího masa.Když došli k jeskyni Garditt to hned poznal. Čtyři mrtvoly a další dvě jen tak z půlky další část byla někde jinde zpopelněná.
„Tak to sů naše skřetiska co jsme je tu s Irielem oddělali.“ oznámil.
„Tak musím říct, že smrdí hůř než za živa a to něco znamená.“ Řekl s mírným úsměvem Tram.
„Tak jdeme dovnitř,třeba ta slastná vůně přilákala medvěda.“ Řekl Gun.
„A nebo ho jen odradila“ poznamenal Iriel.
„Tož poďme a přesvědčíme sa o tom“ řekl Garditt a s oběmi zbraněmi v rukou vešel do jeskyně.
Tram zapálil louč a šel těsně za Gardittem. Jeskyně vypadala opuštěně.Našli jenom pár kostí, ale jinak nic zvláštního.
„Jsi v pořádku Gune?“ zeptal se Iriel když uviděl jeho tvář.
„Né dobré jen mi vadí smrad z jeskyň. V mládí jsem ho začal nenávidět a vadí mi do dnes.“ Vysvětlil Gun a ovázal si přes nos a ústa šátek jak to mají ve zvyku banditi..
„Půjdeme hlouběji?“ zeptal se hajný „Abychom pak našli cestu ven“
„Máte sebó trpasléka zapomněl jsi mistře lovčí? Já sa v podzemí nestratím“ řekl pobaveně Garditt. „Něco tu muselo ty kosti zanést a pochybuju, že si tu někdo jen tak hrál.“
„Garditt má pravdu“ souhlasil Iriel „Pojďme hlouběji.“
Šli dál a smrad již pomalu nebyl cítit, když se najednou před nimi otevřela velká jeskyně. Mohla mít dvanáct sáhů na šířku, patnáct na délku a na výšku pěkných devět sáhů.
„Tak tomu se říká jeskyňka jak pro medvěda.“ Řekl Iriel a sotva to dořekl ozvalo se na druhém konci jeskyně hluboké bručení.
Všichni se lekli a připravili se na boj. Medvěda sice nikdo neviděl,ale podle zvuku bylo jasné, že je to on. Garditt uchopil svoje zbraně, Iriel ustoupil kousek vzad a připravil si svou bojovou hůl,Tram sundal svůj luk a připravil si šíp a Gun držel pochodeň a stál vzadu a svítil jim na boj.
Ve vzdálenosti asi deseti sáhů se najednou objevila černá silueta medvěda.Tram neváhal a vypustil šíp.Podle zařvání trefil.Medvěd se rozběhl a už byl celý ve světle a ukázal svou tmavě hnědou srst a šíp který mu trčel z levého boku. Byl od nich šest sáhů když zařval podruhé.Tentokrát šíp trefil pravé rameno,ale medvěd se výrazně nezpomalil.
Tram si dal luk na záda a vytáhl svůj krátký meč.Garditt se s válečným křikem rozběhl proti medvědovi.Garditt se jen tak tak vyhnul první tlapě úskokem a ohnal se sekerou.Ta jen nepatrně zasáhla medvěda do tlapy.
Medvěd se otočil a vybral si Garditta jako svůj první cíl.Zadíval se na něj černými oči a skočil.Garditt odskočil vpravo, ale i přes svoje válečné instinkty byl pomalý a byl zasažen medvědovými drápy. Trpaslík zavrčel bolestí a bylo na něm vidět jak se dostává do proudu boje a začíná si užívat každý krok.
Válečníci tomu říkají běsnění.Bojovník se zcela vžije do boje a pak je zněj ničící stroj, který jde jen těžko zastavit.Svých zranění si dlouho nevšímá a bojuje dokud není po souboji.Pak se často stává, že upadne do bezvědomí,protože si konečně jeho tělo začne uvědomovat zranění.Někdy se již z tohoto bezvědomí nikdy neprobere,jindy jen za pomocí magie či silných lektvarů.
Do takového stádia se nyní pomalu dostával Garditt a s každým šrámem, který mu medvěd způsobil byl blíž a blíž.Zatím to byli jen lehké zranění, protože stíhal včas a dostatečně odskakovat.
Tram byl také jednou zraněn, ale moc vážné to nebylo.Medvěd i Garditt na sebe stále řvali.Trpaslík nějaké válečné výzvy v trpasličtině a medvěd řval nasupeným hlasem, jako když člověk okřikne mouchu která ho otravuje v jeho odpočinku.
Boj začínal být již zdlouhavý a nikdo neutrpěl velké zranění,až došla trpělivost a vložil se do toho i theurg.
„Zavřete očí!“ zakřičel a posléze dodal „Ilkij!“ a ukázal svou holí směrem k medvědovi. Najednou se asi sáh před medvědem rozzářilo silné modré světlo a medvěd strašně zařval.
Světlo během okamžiku zhaslo a byla zase tma jako předtím. Medvěd byl dezorientován a toho využil Garditt i Tram.
Garditt zasadil údery velmi přesně. Sekyrou rozsekl pravý bok a kladivem rozdrtil pravou kyčel. Tram nebyl tak úspěšný, ale podařilo se mu trefit kolenní šlachy pěkně ze zadu a medvědovi se mírně podlomila prvá noha.
Najednou se kolem Garditta něco pohnulo velmi rychle a obratně.Trpaslík zahlédl jen zelenohnědý plášť, stříbrný odraz zbraně a louč.Byl to Gun, jenž také neváhal a využil situace.Když viděl jak se medvědovi podlomily nohy neváhal a po zlodějsky zasadil přesnou ránu.S přesností chirurga a ladností elfů se dostal pod medvěda, který si ho vůbec nevšímal a řval agónií, a jeho dýka přesně trefila krční tepnu. Vše by bylo dokonalé, ale medvěd se v bolesti ohnal a na to byl i Gunar Gamur Lístek pomalý,ale měl štěstí. Medvěd ho zasáhl pouze vrchní částí tlapy, kde nemá drápy.Gun odletěl půldruhého sáhu a tvrdě dopadl na kámen.Pochodeň však nezhasla.
Medvěd oslepen, neschopen postavit se na pravou nohu a s rozříznutou krční tepnou moc dlouho vydržet nemohl, ale i přesto se snažil rozsévat smrt všude kolem. Mával svými obrovskými tlapami, ale všichni byli příliš daleko na to, aby někoho zasáhl.
Byla to hrozná podívaná na bezmocného medvěda jak se trápí a pomalu umírá.To nevydržel Tram a zvedl svůj luk a zasadil poslední úder, kterým ukončil medvědovo trápení.
Medvěd utichl a všude se rozlehl hrobový klid.
„Tak to bychom měli.“ Řekl Garditt.
„Stáhnu z něj jeho kůži, aby aspoň něco z něj bylo k užitku.“ Řekl Tram a vytáhl svůj krátký meč a obratně začal řezat medvědovu kůži.
„Já se půjdu přiučit“ řekl Garditt, který již několikrát kůži také stahoval a stále ignoroval svoje drobné škrábance.
Po hodině už byli na cestě do Itas.
Nic zajímavého se nestalo jen slyšeli výt vlky kteří asi ucítili krev, která byla na medvědově kůži, ale nezaútočili na ně.
Jakmile došli do Itas bylo něco kolem páté večerní, Tram řekl.
„Děkuji vám za pomoc pánové. Zde máte každý dva zlaté víc bohužel nemohu nabídnout.“ Oznámil smutně hajný.
„Ne to je v pořádku“ ujistil ho Iriel a rozloučili se.
„Já musím do kostela, přijdu na večeři kolem deváté“ oznámil Iriel a opustil Garditta a Guna.
Iriel vešel do kostela boha Mustafy,uklonil se a udělal jeho znamení a šel rovnou ke knězovi.
„Je mi líto, ale nejsou návštěvní hodiny.Kněz Furath nyní rozjímá. Počkejte hodinu a já vás poté ohlásím a jestli vás vyslechne je jen na něm.“
„Dobře. Děkuji vám a vyřiďte mu prosím, že bych si chtěl promluvit ohledně jeho včerejšího kázání.On bude vědět o co se jedná.“
Iriel hodinu seděl a rozjímal před oltářem, když vešel ze zákristie kněz oděn v bílém rouše.
„Pozdrav Pán Bůh. Přál jste si se mnou mluvit?“ zeptal se slušně kněz.
„Ano vaše eminence, ale dal bych přednost nějakému intimnějšímu místu, kde není příliš moc uší.“
„Ale jistě. Následujte mě.“
Kráčel za knězem, který ho dovedl do jeho kanceláře.Byla to skromná kamenná místnost kde nebyla žádná ozdoba jen malý oltář a na něm anděl a s malým diamantem jako byl u hlavního oltáře.
„Posaď se a pověz co tě trápí synu.“ Začal kněz.
„No on to není problém, ale spíš moje zvědavost.Jsem theurg a včera jsem slyšel vaše kázání a velmi mě to zaujalo a zároveň vyděsilo.Nemám rád temnou magii a pokud je to někde v naší blízkosti měli bychom proti tomu nějak zasáhnout než bude pozdě.“
„Jen klid.Jsem rád, že někoho tento problém oslovil a chytil se ho.Rád vám řeknu vše co vím nebo si myslím a potom uvidíme jak budeme reagovat.“ Řekl Furath napil se čaje a pokračoval.
„Existuje spousta temných božstev, které uctívají jen skřeti a jim podobné stvoření.Ale existují i zlí bohové které uctívají skřeti společně s lidmi a dalšími bytostmi.Je jich sice jen málo, ale i to stačí. Obávám se, že někde v Adamatském pralese mají obětiště, kde obětovávají nevinné bytosti svým temným bohům.To je vše co vím a co si myslím.“
„Tak to je celkem vážné, ale ještě to není akutní. Zatím to neohrozilo nijak Itas nebo už nějak ano?“ zeptal se Iriel.
„Zatím si toho nejsem vědom.Lidé se tu ztrácejí vždy a nelze určit jestli se utopili či odešli do jiného města.“
„Dobrá.Děkuji Vám za rozhovor a jdu to oznámit přátelům.Kdyby se přihodilo něco zajímavého budete mě prosím informovat?“ požádal Iriel.
„Jistě.Budu jen rád když budu mít nějakého obětavého pomocníka při ruce.“ Řekl Furath a rozloučil se s Irielem.
Ten zamířil k hodinářství, kde se musel najíst.
„Gratuluji vám ke skolení medvěda“ začal Egar hned jak vešel do domu. „Slyšel jsem, že jste chytře zmátl to zvíře a ostatní už pak měli lehkou práci.“
„No tak zmátl,jen jsem ho oslepil světlem aby neviděl a Garditt s Tramem ho načali, ale smrtelnou ránu mu zasadil váš svěřenec.“ Řekl a zasmál se na Guna, který právě přiběhl dolů. „Šikovně se dostal medvědovi pod krk a svou dýkou mu přeťal krční tepnu a pak hbitě odběhl zas pryč.Je velmi šikovný.“ Pochválil ho Iriel.
„Vážně? To říkáte vy takoví ostřílený cestovatel?“ podivil se na oko Egar.
„Ano moc šikovný.Podle mě v některých ohledech předčí i nejhbitější elfy a to se tak často nestává. Už se nedivím, že se přiživoval tím čím se přiživoval. Nikde jinde by svoje schopnosti nevyužil, ale někdy mi přijde až moc lehkovážný.“
„No to Gun je, ale až dospěje úplně tak se zlepší,tomu věřím.“
Iriel se odebral nahoru za Gardittem a pověděl mu vše co se dozvěděl od Furatha.
„Co ty na to?“ zeptal se na Gardittův názor.
„Tož podle mňa sů do toho zapletení ti skřeti co jsme je sejmuli když jsme sem přišli.Kdo jiný by uctíval temné božstva? Pak už jen lidé z města, ale na to by sa přišlo.“
„No na to bych moc nespoléhal. Taky jsem si myslel, že když je zloděj chycen při činu, že se pozná, ale jak vidíš tak Gun byl sice chycen, ale nikdo než mi to o něm nevíme.“ Odvětil elf.
„Hmm to je pravda. Tož to je výzva. Šel bych sa porozhlédnout po lese. Co ty na to?“ nadhodil s úsměvem trpaslík.
„Ještě je čas.Furath mě bude informovat o všem co se stane, takže až bude něco moc zavánět temnými bohy tak vyrazíme.“
„Dobře a co budem dělat do té doby?“
„Můžeme se jít podívat po nějaké rychlé prácičce. Na přivydělání.“ Navrhl Iriel.
„Dobrá, ale to až zejtra. Dnes bych šel do hospody na nějaký pořádný pivo.“
„Dobrá.Jdeme!.“
„Mohu jít s vámi!“ ozvalo se najednou z okna a vykukla na ně Gunova hlava.
„Co tu k čertu děláš???“ obořil se na něj Garditt.
„To sa dělá poslouchat cizí rozhovory?“
„Já za to nemohu to je moje zvědavost.Egar říká, že jí mám po otci a já mám rád když vím co se děje ve městě.“ Vysvětlil Gun. „Odpustě.Prosím.“
„Nezapomněl jsi doufám na svou přísahu, že ne?“ začal na něj s klidným hlasem Iriel.
„Jistě, že ne. Nechce se mi umřít ve dvaadvaceti letech.“
„To jsem rád.Takže…“ najednou se zarazil.
„Co ti je?“ zeptal se Garditt.
„Teď mě něco napadlo.“ Řekl Iriel a vzrušením se začal chvět.
„Gune máte v Itas nějaký cech?“
„To nevím já jsem malý zlodějíček, takže nemám ponětí.“
„Nevadí.Vidím,že cech nezradíš.Já si myslím, že tady nějaké takové organizace budou. To jsem si téměř jist. Každé větší město má nějaké to podsvětí. Mám pro tebe úkol. No spíše prosbu, ale velice by nám to pomohlo.Spoj se s podsvětím a zkus zjistit jestli zde, v Itas ,existuje nějaká sekta která uctívá temné bohy.Není to lehký úkol, ale věřím, že ty to zvládneš. Tak co příjmáš tuto nabídku?“
„A co z toho budu mít já?“ zeptal se Gun.
„Pudeš s nama dneska na pivo“ řekl Garditt.
„Tak málo za to, že nasadím svůj život? To mi za to nestojí“ odpověděl Gun
„Tak si řekni co by jsi po nás chtěl a mi ti odpovíme zda-li je to možné či ne.“ Navrhl Iriel.
„Dobře půjdu dnes s vámi na pivo a zítra vám to řeknu. Souhlasíte?“
„Dobře.Tak pojďte už mám žízeň jak tři trpasléci“ řekl Garditt a vykročil z místnosti.
Ráno se probudili pozdě. Iriel večer ještě trénoval ve sférách a Garditt posiloval svoje svaly zvedáním Iriela když byl v transu.
Najedli se a vyšli do města se podívat na tabuli co je kde potřeba udělat.Na tabuli nebylo nic zajímavého proto Garditt zašel do kasáren si trochu zabojovat aby nevyšel ze cviku a Iriel šel nejprve za knězem a poté do knihovny studovat teoretiku.
Sešli se kolem čtvrté v hodinářství na obědě.
„Tak co Gune už víš co chceš?Rozhoduj se rychle času není na zbyt.“ Zeptal se Iriel.
„O co to tady jde?“ vložil se do rozhovoru Egar.
„Strýci je to moje rozhodnutí a nemusím tě poslouchat, ale rád ti vysvětlím o co jde.Mám se spojit s místním podsvětím a získat nějaké informace jestli zde existuje nějaká sekta, která uctívá temné božstva a mám si do dneška vybrat odměnu, ale takovou aby byla přijatelná.A já jsem si již vybral“ oznámil Gun.
„No a co to bude?“
„Chci s vámi opustit Itas a chodit s vámi světem.“
Všichni se na něj zadívali plni překvapení.Asi po minutovém tichu,kdy do místnosti doléhalo jen klapání koňských kopyt po cestě se ozval Egar.
„Jsi si jistý?“ zeptal se.
„Ne, ale něco mi napovídá, že je to to nejlepší co si mohu přát.“
„No co my na to Garditte?Vezmeme Guna pod svoje křídla, až opustíme Itas?“
„Tož to je zapeklité.Šikovný jsi to nemohu popřít a tvoje kvality bychom jistě využili, ale to je o život navíc.“ Zauvažoval Garditt.
„Já se o sebe umím postarat.Pobíhal jsem po ulici od svých šesti let a už vím jak přežít.“ Odvětil Gun.
„No dobrá.Dali jsme ti možnost se sám rozhodnout a pokud to vidíš jako nejlepší věc, kterou pro tebe můžeme udělat, tak ti to rádi splníme.“ Řekl Iriel.
„Tož jistě.Vždy se někdo takový jako ty hodí“ přitakal Garditt a mrkl na něj.
„Hlavně se o něj postarejte“ poprosil je Egar, když Gun odběhl „Umí se o sebe postarat, ale jen ve městě v přírodě to neumí tak dobře.“
„Žádný strach Egare s námi bude ve správných rukou.“ Ujistil ho Garditt.
„To rád slyším.A kdy máte v plánu opustit Itas?“
„Tak to ještě nevím, ale už tady začíná být nuda.Opíšu si pár knih z knihovny a pak můžeme vyrazit, abych se měl z čeho učit.“
„Dobře.Nezbývá mi nic jiného než souhlasit.Již je plnoletý a já nad ním nemám žádnou pravomoc.“
„Neboj Egare dohlédneme na něj nejlíp co dovedeme.“ Ujistil ho opět Iriel.
Gun vypadal šťastnější než kdy dřív. Konečně opustí město a zažije nějaké dobrodružství.Večer přiběhl domů celý udýchaný, vyběhl ke Gardittovy a Irielovy do pokoje aby jim řekl novinky.
Iriel byl opět v transu a Garditt posiloval s postelí.
„Co se děje mladej?“ zeptal se Garditt hned jak ho uviděl.
„Právě jsem potkal Furatha. Mám důležité zprávy.“
„Tak chvíli počkáme než se Iriel vrátí z vycházky a pak nám to oznámíš. Zatím se běž najíst a potom dojdi. Nebude tam už dlouho tak deset minut.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Řekl Gardittovi, že jde jen trénovat. Lhal. Ve skutečnosti šel zjistit, pomocí mentálních praktik, co si o nich myslí jejich známí a co mají za lubem, především Gun.Jeho návrh cestovat s nimi mu přišel podivný a myslel si, že jsou v něm tajné plány, které jim zatajil.Taktéž jeho historie mu přišla podivná a Egar také.Proto se rozhodl navštívit jejich mysl i když to dělá nerad.
Nejprve se vydal do mysli Guna. Věděl že to bude obtížné, není přece jen odborník a stále se musí učit, ale musí to zkusit.Pomocí vazeb,které vidí jen on v duševním světě se pomalými krůčky dostal až ke svému cíly.
„Tak se ti podíváme co máš za lubem“ řekl si pro sebe Iriel „Ale musím být opatrný.“
Mentální souboj je namáhavý a trvá dlouho a sebemenší zaváhání může znamenat prozrazení se svému objektu.Objekt většinou nepozná kdo to byl, ale pozná, že se mu někdo hrabal v hlavě a ti chytřejší si zjistí kdo se umí obratně pohybovat ve sférách.
Bohužel mysl není jako kniha ve které se dá jednoduše číst. Jeto klubko emocí a myšlenkových procesů, které musí theurg pomalu rozmotat a vyznat se v nich. Na povrchu jsou emoce a myšlenky nepodstatné pro tu osobu.Ty silné jsou skryté uvnitř. Hluboko a dobře chráněné těma jemnýma.
Pomalu se prohrabával jemnými do středu, ale střed byl příliš daleko a už začínal cítit únavu.Ještě měl zjistit něco v Egarově mysli tak musí šetřit síly. Z toho mála co zjistil o Gunovi bylo zjištění, že je sice zloděj, ale nikdy neokrádá poctivé lidi, ale jen ty co si to zaslouží.
„Hmm tak doufám, že ti můžeme věřit“ řekl si Iriel a opustil Gunovu mysl a pomalu přeházel po vláknech k Egarovi.
Jeho “klubko“ bylo mnohem větší a zapeklitější. Proto aby zjistil alespoň něco musí šáhnout hluboko do svých psychických sil i do teorie kterou si přečetl ve spoustě knih ale nejlepší byla ta co dostal od Guna “Práce s duší“ ta mu dala hodně nových informací. Jen je teď vyzkoušet v praxi.
Bylo to namáhavé, ale dostal se hlouběji než u Guna avšak i přes tento značný úspěch byl stále hodně vzdálen od samotného středu Egarovi mysli.
„Takže i ty náš Egárku jsi zapleten se zlodějíčkama?“ říká si sám pro sebe. „Škoda že máš tak dobrou vůli abych zjistil víc, ale působíš na mě čistě.“S tím opustil i jeho mysl a šel zpátky po vazbách, vyčerpán, ale obohacen o nové informace.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„No to je dost, že jsi už tady“ uslyšel drsný hlas „dnes ti to dalo cosi zabrat.“
„Ppppromiň Garditte, aleeee dnes to bylo nějaké těžší než jinnnndy.Asi jsem si toho dal mmmmoc.“ Odpověděl udýchaně Iriel.
„No to vidím celý zpocený a udýchaný“ odpověděl trpaslík „před hodinou doběhl Gun, že má důležité informace.Chtěl jsem počkat na tebe takže doufám, že je ještě naživu.Jdu se po něm podívat.“ A s tím odešel z pokoje.
Za několik minut uslyšel kroky.To se vracel Garditt s Gunem.
„Tak co jsi nám chtěl říct Gune?“
„No tak nejprve jsem se teda ptal na ty přisluhovače temných bohů a víte co jsem zjistil? Nevíte co?“ řekl Gun s úsměvem. „Existuje v Itas tato sekta,ale nikdo neví kdo tam patří kromě samotných členů.Tato sekta si říká ´Ëregin‘ to je vše o této sektě.“
„Tak to jsi toho teda moc nezjistil“ řekl Garditt.
„Počkej ´Ëregin‘? To je elfské slovo.Znamená to něco jako Smrtky,Smrťáci. Takže to celkem sedí.“ Vložil se do toho Iriel.
„A to není vše.Cestou zpátky jsem potkal kněze Furatha a mám pro vás zprávu.Co nejrychleji se má Iriel dostavit do kostela boha Mustafy.“ Dodal Gun.
„Tak jdem“ řekl Iriel a jakákoliv únava na něm vidět nebyla a už byl ve dveřích.
Šli temnou ulicí a všichni měli uši na šťopkách, kdyby někdo čekal za rohem.Naštěstí se nic nestalo a oni bez úhony došli do kostela.V okénku se objevila tvář mladého mnicha.
„Pozdrav Pán Bůh.Co pro Vás mohu udělat pánové?“
„Dobrý večer.Bylo pro nás posláno.Máme se setkat s mistrem Furathem.Ohlaste Iriela Konga a jeho společníky.“
„Malý moment.“ Zabouchl okénko a po chvíli jim otevřel celé dveře.Měl na sobě modré roucho šité z jemné tkaniny.
„Ti mniši asi na tom nebudou finančně nejhůř“ pomyslel si Gun.
„Furath Vás očekává.Račte za mnou.“ Slušně je vybídl a vyrazil svižným krokem do knězových komnat.
„Bůh s vámi Irieli i s vašimi přáteli.“ Pozdravil je Furath. „Račte se posadit“ a ukázal na židle.
„Děkujeme Otče.Co se stalo tak závažného, že jsi pro nás poslal v tuto noční hodinu?“ zeptal se Iriel.
„Kdyby to nebylo naléhavé tak bych vás nerušil, ale situace mi nedovolila jinak jednat.Před třemi hodinami mi bylo oznámeno, že byla unesena Xientra.Kněžka zdejšího kostela zasvěceného bohyni Vegy.Mám velké podezření, že je v tom sekta s temnými bohy.“řekl zachmuřeně kněz.
„My jsme také nezaháleli a zjistili jsme že taková sekta v Itas skutečně existuje.Říkají si ´Ëregin‘ lidsky Smrťáci,ale jejich členy jsme nezjistili.“ Oznámil elf.
„Bojím se nejhoršího pánové.Zítra je v úplňku Mirius(menší ze dvou měsíců)a obávám se aby to nebyla obřadní noc.“
„Nedá se svítit.Tož zejtra vyrazíme do lesiska najít to jejich obětiště.Iriel pravil,že jste schopen určit směr kde cítíte tu zlou sílu.“ Ozval se náhle Garditt.
„Jsem rád, že ve vás mám takové zastánce. Dobrá tedy vyrážíme zítra kolem deváté ranní abychom měli dostatek času.Sejdeme se u brány a nebudeme se znát dokud nedorazíme k lesu.Půjdeme postupně.“ Oznámil Furath.
„Nyní si běžte odpočinout a já jdu požádat boha o pomoc.Přeji dobrou noc.“
Rozloučili se a vyrazili do světa krásných snů.

…Za to trpaslíci byli méně ochotní učit ostatní národy svému umění. Báli se aby je vůlí méně odolné rasy neprozradili Charingánovým přisluhovačům a tím by jim dal do rukou velkou zbraň.
Ve válkách často záleželo na trpaslících. Jejich silné a obratné paže vždy byli zapotřebí a jejich odvaha neznala hranic. Jejich kapitáni a králové vynikali výbornou strategií a vojáci vždy věděli co se po nich chce. Ale i sebe lepší válečník nezmůže nic pokud netřímá v rukou výbornou zbraň a to se u trpaslíků nemohlo stát.
Byli mistry kovářství a nikdy nikdo neovládl toto odvětví lépe než trpaslíci. Když začali objevovat rudy ihned začali zkoumat jejich využití. Po tisíciletí kování pochopili přednosti a chyby jednotlivých rud. Zapsali seznamy nalezených rud a stále se nachází nové, které vynikají v něčem jiném. Díky silným pažím, horkým výhním a jejich zručností dokáží trpaslíci z hroudy železa vytvořit dokonale vyvážený meč, z Jimské rudy vrhací zbraň, která se ve správných rukou promění v tichou smrt a z Gárijské rudy kladiva, která drtí skály. Ale ani v práci se dřevem nejsou pozadu oproti elfům. Trpasličí kuše patří mezi nejkvalitnější v celém světě. Jejich síla a přesnost jsou vyjimečné a pokud se dostane taková kuše do správných rukou, začne se třást strachy i největší drak. Z legend o trpasličích kovářích jsou nejznámější dva. Uctívaný a opěvovaný Herald a všemi proklínaný Neurin. Oba proslavili kovářství avšak každý trochu jinak.
Trpaslíci i s nekvalitními zbraněmi jsou velmi nebezpeční ve válkách. Jejich válečné university jsou známé v celém okolí a jejich mistři jsou skutečnými Mistry ve svých oborech. Jejich strategie, ať už obléhaní či dobývání hradů a pevností jsou nejen účinné, ale také velmi rychlé. Architektura obraných staveb je tak propracovaná, že se v ní myslí na každou maličkost, aby nepřátelé nemohli lehce proniknout přes obranné valy. Samotný výcvik jedince je velmi náročný. Je kladen hlavně důraz na sílu,vůli a obratnost. Slabý válečník je odsouzen k záhubě. Neobratný padne ještě dřív a válečník bez vůle je srab a uteče ještě dřív než bitva začne. Výcvik trvá několik let a vyškolený válečník je schopen přežít spoustu bitev a hlavně pobit spousty nepřátel.
Pokud se vše toto spojí tvoří trpaslíci dokonalou útočnou sílu, ale proti magii jsou téměř bezbranní, ale někteří s obzvlášť silnou vůlí odolají i té…

Pokračování knihy: Redenburgské legendy

Dasty